Projekt „S pohlednicí kolem světa“

Cílem projektu bylo naučit dítě vnímat, že svět je rozmanitý a pozoruhodný, nekonečně pestrý a různorodý – jak svět přírody, tak svět lidí. Mít elementární povědomí o existenci různých národů a kultur, různých zemích, o planetě Zemi, o vesmíru. Podpořit začleňování dětí s odlišným mateřským jazykem (dále jen OMJ) do běžného kolektivu mateřské školy.

Projekt byl realizován ve školním roce 2018–2019 v  Mateřské škole Milánská 472 v Praze 10. Jedná se o celoroční projekt (září – červen). 

Projekt probíhal ve smíšené třídě. Věk dětí byl 3–7 let. Počet účastnících se dětí byl 23, z toho 8 dětí s OMJ. (Národnosti: slovenská, ruská, ukrajinská, rumunská, vietnamská). Ve třídě jsou dva pedagogové a asistent pedagoga.

Využity byly hromadné, skupinové i individuální metody. Základní metodou bylo prožitkové a kooperativní učení. Všechny činnosti byly vedeny hravou formou tak, aby vzbuzovaly u dětí radost a zájem o učení a poznávání nového. 

Důraz byl kladen také na samostatnost dítěte a schopnost vyjádřit vlastní názor, respektovat individuální potřeby.

Byly používány názorně-demonstrační metody, kdy děti pracovaly s obrazovým materiálem, pozorovaly, i metody slovní, kdy pedagog dětem vyprávěl, vedl s dětmi rozhovory nebo pracoval s textem.  Další metody byly dovednostně-praktické. Děti napodobovaly pedagoga, tvořily, pracovaly s keramickou hlínou, stavěly ze stavebnic, kreslily, zpívaly… V neposlední řadě nesmíme opomenout aktivizující metody v podobě didaktických her.

Z pomůcek byly v rámci projektu nejvíce používány atlasy, globusy, mapy (magnetické, slepé, stírací…) Dále byl využit program na interaktivní tabuli, rytmické hudební nástroje, keramická hlína, výtvarný materiál, audio a video nahrávky, fotoaparát a videokamera, knihy a časopisy o vesmíru a jednotlivých světadílech, pohlednice z celého světa, plyšový skřítek Chlupáč Světoběžník a moje autorské panenky dětí z celého světa.

Jak projekt probíhal?

Vzhledem k tomu, že máme ve třídě několik dětí s OMJ (a každým rokem je těchto dětí více), téma poznávání světa bylo jasnou volbou. Náš svět se každým dnem mění a měli bychom děti učit rozmanitosti, aby dokázaly přijímat lidi všech kultur a ras a spolupracovat s nimi.

Stále jsem ale přemýšlela, jak děti do tohoto tématu vtáhnout, aby je to bavilo. Jak a čím vzbudit jejich zájem, aby to nebylo pouhé prohlížení atlasů a obrázků, které si stáhneme z počítače. S tím přišel nápad s pohlednicemi. 

Již od dětství ráda dostávám pohlednice. A kdo vlastně ne? Zvlášť v dnešní přetechnizované době je to již výjimka, když otevřete schránku a vypadne na vás rukou psaná pohlednice či dopis. Většina lidí si ulehčí práci a pošle raději SMS či zveřejní fotografii na sociální síti.

A tak jsem začala oslovovat své známé ve světě s prosbou o zaslání pohlednice. Později jsem se stejnou prosbou obeslala desítky českých velvyslanectví po celém světě. A do třetice všeho dobrého jsem napsala i do českých škol a školek ve světě.

Byla jsem velmi mile překvapena, kolik lidí zareagovalo. Začaly chodit e-maily z velvyslanectví, že se jim projekt líbí a že nám určitě něco pošlou. K mnoha těmto pohlednicím se pak pojily i různé příběhy, kdy pan velvyslanec třeba ani nemohl pohledy sehnat. S velkou slávou mi pak psal, že ho žena koupila na místním tržišti. Další se pak třeba rozhodl, že bude dětem posílat pohledy z více míst, které v dané zemi navštíví. Jiný zase měl strach, aby k nám pohlednice z velké dálky došly, a tak jich poslal několik a z různých pošt. Někdy byly dokonce v balíčku i drobné suvenýry pro děti.

Bylo hezké sledovat, jak se postupem času děti do projektu nořily stále více. Čím víc pohlednic nám přicházelo poštou a čím víc nám jich viselo po třídě, tím větší radost děti měly a stále víc a víc byly vtahovány do poznávání světa. Těšily se na to, jaký kamarád nám napíše. Hledali jsme si na mapě, kde se dané místo nachází. Prohlíželi jsme si zajímavé známky. A já se snažila všem odesilatelům, o kterých jsem věděla, odkud jsou, s díky odpovědět a zaslat fotku, že jejich pohled či dopis dorazil.