Je jednoduché sedět doma a mít vyhraněný názor

Proč jste si vybral soukromé gymnázium?

To byla shoda náhod. Na stránkách jsem zjistil, že se vyučuje i čínština. Tak jsem se přihlásil. Pak byly zmatky s jazyky, ale nakonec vše dobře dopadlo a začal jsem studovat španělštinu, angličtinu a s ruštinářkou z Hello jsem mimo vyučování studoval i ruštinu. Vyhovovalo mi méně lidí, panovala tam větší vzájemná důvěra. Sedli mi učitelé i parta. Na okolních gymplech jsem vnímal ne tolik přátelské prostředí. No a v maturitním ročníku jsem si už Hello velmi vážil – to, jak mi vybojovali možnost maturovat z ruštiny, i když se tam oficiálně nevyučovala. Nemuseli, ale stál jsem jim za to. 

Ale ruština nebyla jediný jazyk, do kterého jste se na střední pustil

V prvé řadě jsem se zdokonaloval ve vietnamštině. A začal jsem studovat i čínštinu, kvůli vysoké škole, abych už byl připraven a měl základy.

Odkdy jste věděl, co chcete po gymnáziu studovat?

Už na základní škole jsem si vyhlédl čínskou filologii.

Jak se to tak v jedenácti letech stane?

Nejsem ten typ jako děti, které chtějí být jeden den hasič, druhý den popelář. Věděl jsem, že chci pomáhat lidem a ten jazyk mě naplňoval a neustále mě překvapoval. 

Nemá s tím vietnamská komunita problém?

S tím se potýkám dodnes. Rodiče se mi vysmáli. A to, že chci studovat čínštinu, jim taky vadilo – z vlasteneckého hlediska. Vietnamci jsou vůči Číňanům skeptičtí. Já to mám ale jinak. 

Čím to, že vy to máte jinak?

Možná tím, že jsem se narodil už v Evropě. De facto bych mohl říct, že mám dva pohledy: tradiční, východní, měl jsem přísnou východní výchovu, ale mám pohled i západní – jsem formován médii a školou.

Takže jste otevřený…

Mně vadí jakékoli odsuzování na základě jednoho pohledu. Čína je špatná – to je pro mě slabý argument. Potřebuji více úhlů pohledů, chci vlastní názor. Nejsem ani zastánce komunistického režimu, ale nejsem ani kritik Číny. Spíš se vše snažím pochopit.

Nyní, i když distančně, jste už začal studovat něco, na co jste se od jedenácti let těšil. Změnilo se něco?

Je to hodně náročné, to jsem nečekal. Nebyl jsem zvyklý se tolik učit. Trávím hodiny nad domácím úkolem, máme každý týden testy. Tlačí se na nás. Hranice úspěšnosti je 100 %. Ale pravidelným plněním úkolů a testů se snižuje laťka pro výsledné splnění podmínek. Pokud zaberu, může být na konci semestru snížena až na 85 %. Ale ani to není jisté. Na čínské filologii je velký odpad žáků. Což je i trošku demotivující.

Ale to se dalo čekat, ne?

Trochu jsem se chlácholil, že když se čínština studuje v Česku, nebude to tak náročné. Ale naši pedagogové studovali v Číně, takže metody výuky přenesli k nám. 

Kdo jsou vaši pedagogové?

Máme mít rodilou mluvčí, ale čínštinu nás učí Ruska. Čínští pedagogové totiž uvízli v Číně kvůli koronaviru anebo se báli nákazy, takže je zatím nemáme.

A co politika? Předpokládám, že i když studujete čínskou filologii, tak na ni narazíte…

Nejde to úplně oddělit. Asi nejlepší řešení bude do Číny zajet. Nám studentům učitelé doporučují rok na pevninské Číně a rok na Tchaj-wanu. A máme si názor vytvořit sami. 

Kde se vidíte, až studia dokončíte?

Už jsem začal hledat. (smích) Zjišťoval jsem na ministerstvu zahraničních věcí, občas se na ambasádě objeví možnost stáže. Druhá možnost je zažádat o stáž v OSN. Je neplacená, ale zkušenosti jsou k nezaplacení. Ale přijímací řízení je náročné. Uvidíme. Být jen tlumočníkem by mě nenaplnilo.