Každý začátek dalšího roku je jakýmsi dělítkem – novou nadějí na lepší časy, více štěstí, peněz, zdraví či lásky. Mimo rozličná předsevzetí, která si pravidelně dáváme (a která většinou během několika následujících týdnů porušíme), se snažíme zajistit si vše dobré v novém roce pomocí různých zvyků a rituálů. Jak na Nový rok, tak po celý rok – toto přísloví bylo dříve bráno velmi vážně. Do nového roku se doporučovalo vstupovat s „čistým štítem“, takže v poslední den roku předchozího se mělo důkladně vysmýčit, vyprat a vyžehlit všechno prádlo a zbavit dům všech odpadků. První den nového roku se naopak dbalo na to, aby ženy neuklízely. Nejen proto, aby se následující rok neudřely, ale nesmělo se zametat, protože by se vymetlo štěstí. Také bylo doporučováno neprat a nevěšet prádlo na šňůry – to by mohlo zapříčinit velké neštěstí, nebo dokonce smrt v rodině. Aby následující rok proběhl v co největším klidu, snažili se členové rodiny na Nový rok nepohádat. Co se týče jídelních zvyků, tradičně se podávala čočka, aby se domu držely peníze. K čočce bylo nejlepší servírovat volské oko či vepřové. Vejce je totiž symbolem nového života a vepřové – prasátko – přináší štěstí. Lidé se naopak vyhýbali kuřecímu masu, rybám či zajícům – sníst na Nový rok maso z těchto zvířat by znamenalo, že štěstí z domu odletí, uplave či uteče. V některých oblastech se pekla vánočka, do které se přidal jeden hrášek. Kdo ho pak ve svém kousku našel, toho se mělo štěstí držet po celý rok. Na průběh následujícího roku se často také usuzovalo z toho, na jaký den v týdnu Nový rok připadnul. Letos to byl pátek. Co by nám k tomu naši předkové řekli? Prý se máme obávat nemocí, a možná i války. A tak doufám, že spíš všichni nalezneme ve svých vánočkách ono zrnko hrachu…