Příběhy zvířecího pastýře

Když jsme se bavili o vaší novince Vombat Jirka zachraňuje během diskuse ve Ville Pellé, řekla jste, že v téhle knížce hlavní hrdina „shepherduje“. Co ten příšerný anglismus znamená?

Příšerný anglismus znamená, že vombatus ursinus je v určitém smyslu pastýřem. Nikoli že někoho pase, ale v tomto případě vede zvířátka do bezpečí. V jednom článku se australská bioložka dušovala, že viděla při požárech v Austrálii vombata vedoucího jiné živočišné druhy do svých podzemních chodeb. Vedl a otáčel se, jestli opravdu jdou. Měla jsem pocit, že mám před očima dětskou knížku! A odpusťte anglismy, já už to kvůli dceři žijící v Londýně beru ve svých projevech na lehkou váhu, což bych z puristického hlediska samozřejmě neměla.

A kde se vlastně vzal ten nápad na knižní řadu v hlavní roli s vombatem?

V italském Turínu. Po třech měsících mi bylo smutno po Čechách. Kolem mě malebný, leč cizí kraj. Trubičky cannelloni, výborné kafe, Mole Antonelliana se svítící Fibonacciho sekvencí na střeše. Cestujeme, abychom nepoznali množství nového, ale abychom se dozvěděli, jací jsme, co nám tam venku chybí a co je doma jinak. A mně chyběla komunikace s českými dětmi. Chtěla jsem je pobavit a přinést exotického hrdinu. Pak mi došlo, že Ital to nebude, jelikož je moc blízko. Že si české děti zasluhují buď protinožce, nebo budu muset do vesmíru. A protože stojím nohama pevně na Zemi, odebrala jsem se „jen“ do Austrálie.

Galina Miklínová jako ilustrátorka byla jasná volba?

Ano, jasná. Známe se dlouho, ale Galina má vzácnou vlastnost, že vždycky překvapí nějakou výtvarnou novinkou. To mě baví.

Vy jste se s Galinou potkala pracovně už před dvaceti lety nad večerníčkem O Kanafáskovi. Kdo vás dal dohromady?

Kateřina Krejčí, dramaturgyně České televize. Dodneška tvrdí, že máme společnou energii. Jestli to spočívá v nekonečné touze zkoušet nové věci a riskovat přitom sebepoškození, pak má dozajista pravdu.

Pracovali jste tehdy ve trojici s Pavlem Šrutem, zkušeným spisovatelem pro děti a mládež. Jak vás bral? Nepoučoval, neopravoval, nevysvětloval?

V tom večerníčkovém seriálu jsme se s Pavlem střídali. Nepracovali jsme dohromady. Když jsme se setkali, byl on ten obdivovaný a já naslouchající. Všichni, kdo Pavla znali, vám potvrdí, že poučování nebyla jeho disciplína. Byl nesmírně tolerantní, vtipný a empatický. Protože měl velkou zkušenost a nadhled.