Uspím děti a jdu si malovat

Kde se vzal Smrkovec?

Na Smrkovce jsme narazili jednou při cestě do školky. Chodili jsme s dětmi docela dlouhou cestu skrz Liščí les, a tak jsme s sebou brali Smrkovce, aby nám cesta rychleji utekla. Zpočátku to byl jen takový kámoš do nepohody. Pro pobavení, trochu vzor, co se umí s ledasčím nepříjemným nebo těžkým popasovat. Vyprávění bylo často na přání, jako třeba Smrkovec na vandru, Smrkovec se učí bruslit, Smrkovec si staví dům… Ale postupem času začali být moji kluci zvědaví, podobně jako vy, kde že se vzal? A tak začalo vyprávění o vejci, ukrytém dvacet metrů pod zemí… Smrkovec vidí v knize všechno poprvé. Má to jak děti, pro které je spousta věcí úplně nových, a to mě baví. Je dobré občas se koukat na věci, jako by je člověk viděl poprvé. Pořádně je zkoumat a vnímat ty detaily. Bez spěchu. To mi dělá dobře.

Smrkovec je „malý obr“ – není to trochu nonsens?

Ono se tak nějak očekává, že obři jsou velicí. A taky většinou asi bývají. Ale já myslím, že je úplně v pohodě, být trochu jiný, než se očekává. Smrkovec se vylíhl z kamenného vejce, jiný obr ho vyhladil, takže obr bude určitě. Mám ráda, když jsou věci trochu jiné, než bývá zvykem. Když všechno není dokonalé. Navíc mi přijde, že děti jsou tady mezi námi taky takoví drobci, co často vlají, vidí spíš boty než tváře ostatních – dospělých obrů. A zvládnou toho strašně moc. Často daleko víc, než by člověk čekal.

Je to vaše první práce v komiksu, nebo jste zkoušela už dřív nějaké menší věci?

Před časem jsem vyklízela sklep a zjistila, že už odmala jsem se různě pokoušela komiks kreslit. Ale nebylo to úplně vědomé. Vlastně mě překvapilo, kolik pokusů, na které jsem dávno zapomněla, jsem tam našla. Jinak Smrkovec je můj první dokončený komiks.

Sledujete současný český komiks, nebo máte blíž k animovanému filmu, který jste vystudovala na FAMU?

O pár komiksech vím, ale nejsem žádný znalec. Já se vlastně ke komiksu přimotala tak nějak náhodou. Smrkovce jsem původně psala jako vyprávění, které mělo být doplněné celostránkovými ilustracemi. Ale když jsem se pustila do kreslení, začal mi z toho čím dál víc lézt komiks. K animaci jsem se přimotala podobně. Mě prostě odjakživa bavilo vyprávět příběhy. A taky je kreslit.

Ve vašem komiksu je řada akcentů: rodinný, sociální, ekologický, mytický. Co je pro vás nejdůležitější?

Hm. To asi nevím. Není to jednoznačné. Všeho je tam trochu. Ale úplně nejradši bych byla, kdyby tenhle komiks v dětech a rodinách při společném čtení podnítil touhu objevovat. Aby našli své vlastní Smrkovce, Tisovce a další tvory, které neznám. Aby se vydali do přírody, zkoumali a radovali se z nálezů. Aby hledali nové světy a byli k přírodě laskaví. A taky aby ji obdivovali za všechny ty zázraky, které umí. A ještě je v té knížce pro mě důležité to přátelství mezi Smrkovcem a Milošem. Každý sám by byl úplně ztracený, ale dohromady se podrží a spoustu toho překonají.