Výsledek není vždycky naleštěný

Dášu Gérykovou znám. Je to moje kolegyně, která se aktuálně usadila na prvním stupni. Obdivovala jsem ji za to, vystudovala totiž učitelství pro střední školu. Když měl pedagogický tým rozhodnout, kdo by si zasloužil ocenění, shodli se. A Moravskoslezský kraj ji skutečně vyznamenal. Ani nemohl jinak. Důvodů byla spousta. V rozhovoru mi ovšem všechny zpochybnila. Taky proto je tak skvělá. A je s ní neuvěřitelná legrace. Tak doufám, že se taky pobavíte.

Jak vypadal tvůj dnešní pracovní den, než jsme se sešly k rozhovoru?

Ráno si vždycky u snídaně zapnu počítač a dodělávám to, co jsem nestihla předchozí den nebo jsem na to neměla energii. Ráno už ji ale zase mám, takže si dovymýšlím přípravy, dodělám pracovní listy nebo organizační věci. Ale zároveň si tak ujasním, co mě čeká. Protože když to neudělám a vejdu do budovy bez ranní přípravy, jsem zmatená ještě víc než obvykle. (smích) Do školy jdu vždycky dřív. Dnes jsem opravila písemky, protože jsem věděla, že je děti budou chtít, připravila jsem si angličtinu. Pak začala výuka. Ale protože s páťáky aktuálně pracujeme na projektu Hledej pramen vody, musím je neustále motivovat i k práci navíc mimo školu, což se mi příliš nedaří. A tak jsem si připravovala i motivační povídání. 


Takže čtyři hodiny výuky?

Vlastně pět. Zapomněla jsem, že jsem dnes v osm ráno doučovala češtinu. 


Koho?

Větší polovinu třídy. I kvůli covidu. Ale vesměs je tato třída trochu pomalejší, pracovat doma je pro mnohé těžké, takže jsem jim nabídla, že příprava může proběhnout ve škole. Což většinově jednou týdně využívají. Čeština tuhle třídu moc nebaví, to mě mrzí. Spíš je baví angličtina. Po spelling testu jsme dělali aliteraci na vlastní jméno a v science mají sadu pokusů. Děti si mohou vybrat, který z pokusů předvedou třídě. Dnes měli kluci pokus na povrchové napětí vody. Ukázali, že kancelářská sponka plave. A já jim přidala to faktické pozadí. V druhé části hodiny jsme vsadili fazolky do průhledných obalů od CD. Některá děcka už to zvládla minule. Jejich CD stojí ve stojánku, který jsem udělala z odkapávače na nádobí. 


A co s tím děláte dál?

Dětem, které sázely minulý týden, už fazolky rostou, některým hnijou. Děti mají Deník šťastné rostlinky, kam píší, jak se semínko vyvíjí.


Tak popisovaly, jak hnije…

Ano. I to je science. Proč se směješ?


Plánovala jsem představit Učitelku roku Moravskoslezského kraje. A zatím jsem se dozvěděla, že co zasadíte, to shnije, čeština je nebaví a děcka nejsou motivovaná dělat úkoly navíc.

Dětem vždy říkám, že je skvělé, že jsme si to zkusili, i když to třeba shnilo. Výsledek není vždycky naleštěný. 


Placená zóna