Mám rád svět dětství

V jednom stand-up výstupu říkáte, že jste na přelomu 80. a 90. let chodil na „starou vostrou základku“. Spisovatel Bohuslav Vaněk-Úvalský dokonce napsal, že „kdo přežije základku, přežije všechno“. Jak tedy vzpomínáte na svá školní léta na základní škole?

Velmi pěkně. Chodil jsem na základní školu v Praze ve Strašnicích, kde bydlím dodnes. Mám rád svět dětství a dodnes mě inspiruje. Myslím, že věci, co ovlivní člověka jako dítě, s ním pak jdou celý život. Knížky a zážitky z té doby – to vše je ve mně namíchané.

Vyrůstal jste bez Facebooku, TikToku i stmelovacích či adaptačních kurzů pro žáky. Cítíte se v tom směru ochuzen? 

Necítím. Jsem za to rád, že jsem zažil dobu, kdy to nebylo, a můžu to porovnat. Ale sám ještě děti nemám, tak nedokážu posoudit v jakém smyslu ty věci na ně mají vliv.

Utkvěli vám v paměti nějací výrazní učitelé z oné doby?

Určitě. Pamatuji si pana učitele Dandu na dějepis, který jsem měl hodně rád, paní učitelku Jílkovou na český jazyk a literaturu a třídní učitelku Burianovou z prvního stupně a ze druhého stupně paní učitelku Čaplovou.

Inspirovaly vás vzpomínky ze základky k napsání knihy Bláznivá škola?

Ne. Já nepíšu o sobě. Rád používám fantazii. Tahle knížka je o bláznivé škole, do které třeba chodí šprt, co vyšprtal všechny učebnice, nebo ředitel, co se bojí vycházet z ředitelny, či kuchařka, co vaří parádní blivajzy. Je to zábavná knížka. Jediné, co mě inspirovalo z mého dětství, je, že si pamatuji, co mě bavilo jako dítě číst a čemu jsem se smál, a tak se teď snažím psát.