Motivace a osobnost

Svůj důraz na vnitřní duševní život člověka vyjádřil jeden z nejvýznamnějších amerických psychologů 20. století A. H. Maslow (1908–1970) výrokem, že studium literatury a filozofie mu dalo víc než klinická psychologie a laboratorní experimenty se zvířaty. Tyto experimenty více než padesát let dominovaly ve směřování metodologie a teorie psychologie minulého století. Klasickou psychoanalýzou a behaviorismem nicméně neopovrhoval, pouze kritizoval jejich zjevné nedostatky. Soudil, že „každý člověk je schopen klást otázky a vidět svět jinak“. Proto se také jeho kniha O psychologii bytí (1968, Portál 2015) stala světovým bestsellerem a jeho slavný koncept „sebeaktualizace“ či „seberealizace“ hrál hlavní roli v diskuzích daleko přesahujících hranice psychologie k obzorům tvořivého intelektualismu.

Téma motivace a motivů bylo doménou Maslowových textů a jeho proslulou teorii hierarchie lidských potřeb najdete téměř ve všech publikacích o oborech aplikované psychologie (zejména o psychologii práce a organizace, pomáhajících profesích a dalších) na prvním místě. Maslowovo rozlišení nedostatkové a růstové motivace učinilo průlom do behavioristické teorie „redukce potřeb“ jako obecného principu funkce motivace. Právě potřeby růstu, z nichž nejvýraznější (jako podmínka zdraví a životní spokojenosti) je ona sebeaktualizace, jsou neuspokojitelné, protože s každým uspokojením se stávají naléhavější. Proti psychoanalýze, která popírala koncept „nemotivovaného chování“, měl Maslow koncept „nemotivované a bezúčelné reakce“ právě díky svému vyhraněnému smyslu pro fenomenologii prožívání, umožňující mu rozlišovat různé determinanty chování a současně nebrat motivaci jako synonymum determinace.

Na úvodních stránkách předmětné knihy má Maslow obsáhlou předmluvu ke své teorii motivace – kriticky a jemně analyticky se zde zabývá jejími základními aspekty. Patří mezi ně zejména pojmy prostředky a cíle a autor zde dospívá k závěru, že „studium motivace musí být zčásti studiem konečných lidských cílů, přání či potřeb“, ale mnohá chování mohou být „velmi složitá z hlediska skrytých, nevědomých cílů“ a „jen zřídka, nikoli obvykle má nějaký čin nebo vědomé přání pouze jediný motiv“ a „ne všechna chování či reakce jsou motivovány“. Za základního činitele své holisticko-dynamické teorie motivace pak pokládal potřeby, tvořící hierarchický systém.

V knize Motivace a osobnost se o všech shora uvedených klíčových konceptech Maslowova pojetí motivace dozví vážní zájemci o psychologii – jimž je dílo především určeno – mnohem více. Těmito zájemci myslím čtenáře, kteří vyhledávají systémový diskurz a obsahové konotace, nikoli jen neuspořádaná fakta.

Prof. Milan Nakonečný

Autor je psycholog, historik a vysokoškolský profesor. Vytvořil řadu učebnic pro vysoké školy. Studoval psychologii a pedagogiku na Vysoké škole pedagogické v Praze, poté klinickou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Napsal mnoho odborných článků z oblasti psychologie a rovněž texty o fenoménu magie.