Jak na dítě s problémovým chováním?

Jako problémové chování se označuje nevhodné chování dítěte ve školním věku. Nejčastěji jde o nerespektování společenských norem, o neschopnost udržovat běžné sociální vztahy a o jednání s prvky agrese. Pohledem speciální pedagogiky je problémové takové chování, které svými opakovanými projevy obtěžuje a ruší okolí, ale svou intenzitou a četnostínedosahuje úrovně poruchy chování. Ve spolupráci se školským poradenským pracovištěm by ho měli zvládnout i učitelé. Při opakovaných a dlouhodobých projevech může problémové chování vyústit až do projevů poruchy chování. 

Narušené normy chování

Jaký je mezi problémovým chováním a poruchou chování rozdíl? Problémové chování se vyznačuje menší intenzitou nežádoucích projevů chování, časovou omezeností a motivací ke změně. Většinou ho lze zvládnout běžnými pedagogickými postupy. Základními znaky takového chování je jednání nerespektující sociální normy, neschopnost udržovat přijatelné sociální vztahy a agresivita coby rys osobnosti nebo chování. 

Škála projevů problémového chování sahá od fyzické nebo verbální agrese a tlaku na ostatní přes lhaní a krádeže až k negativismu, neschopnosti kontaktu, přecitlivělosti, závislosti, k motorickému neklidu, obtížím se zaměřením pozornosti a soustředění nebo k problémům se sebepojetím. Samotný termín chování vymezuje souhrn reakcí jedince, které jsou patrné zvnějšku a vycházejí ze změny prostředí nebo situace. 

Za normu chování se považuje to, co se očekává vzhledem k věku dítěte, situaci, ve které se projevuje, a také vzhledem ke kulturním vlivům. Bez ohledu na sociální kontext není možné hodnotit chování jedince. Zároveň je vždy nutno zkoumat příčiny odlišných projevů v chování a nepovažovat je za konstantu.