Děti s ADHD nejsou jen „raubíři“

Náročné, zlobivé, živější, nepozorné. Tak bývají označovány děti s ADHD jak samotnými rodiči, tak i okolím. Ano, možná jsou takové, ale důležité je uvědomit si dvě věci. První a velmi důležitá je, že takové nejsou vlastní vinou. A druhá, neméně podstatná je, že i takto zlobivé děti mají mnoho pozitivních vlastností, které naopak jiné děti nemají.


V anonymní diskuzi píše maminka čtyřletého chlapce s ADHD své zkušenosti: „Je velmi těžké se s dítětem dorozumět a dosáhnout toho, aby se na mě soustředilo, aby vnímalo a následně udělalo/přestalo dělat, oč je požádáno. Celý den nedělám nic jiného, než že ho hlídám, upozorňuji, okřikuji. Forma dohody je synovi na míle vzdálená, nechápe, nevnímá. Neustále překračuje únosné meze…“ To, co maminka popisuje, jsou typické projevy ADHD, které vyčerpávají celý rodinný systém a v případě nástupu do školky mohou být zatěžující i pro pedagoga, kterému pak nezbývá tolik času na ostatní děti.


Jak poznáme dítě s ADHD?


Typické projevy můžeme rozdělit na dvě skupiny. Jedna se týká projevů nepozornosti (i když jak říkával známý psycholog prof. Matějček – nepozornost neexistuje, je jen pozornost zaměřená někam jinam), dítě neposlouchá pokyny učitelky, není schopné následovat její instrukce. V okamžiku, kdy děti končí danou činnost, dítě s ADHD se na ni teprve chystá a při práci se nechá velmi lehce vyrušit jinými, i slabými podněty v okolí.


Druhá skupina projevů se týká hyperaktivity a impulzivního chování: dítě je neklidné, nevydrží sedět na místě, neumí si hrát dlouhou dobu samo s jednou hračkou a už vůbec ne potichu. Často ruší jiné děti při hře a snaží se získat jejich pozornost. Protože však většinou neumí navázat kontakt s ostatními dětmi vhodným způsobem, zkouší to po svém – provokuje, strká do ostatních, snaží se na sebe upoutat pozornost „šaškováním“ apod.


Nehledejme viníka


Podle některých střízlivějších odhadů je dětí s ADHD 3–4 %, některé výzkumy z poslední doby však uvádějí až 10 %. Příčiny poruchy jsou v drobných poškozeních mozkové tkáně, ke kterým mohlo dojít během těhotenství, při porodu ale také mohou být dané geneticky. Jde tedy o něco, za co rodiče ani děti nemohou. Tím pádem je zbytečné kohokoliv obviňovat a hledat viníka. Co ale lze ovlivnit, je výchova, která může projevy poruchy mírnit, ale i zhoršit.


Hojně se diskutuje nad tím, zda za nárůstem počtu dětí s ADHD není zbytečné nadužívání této diagnózy i u dětí, které mají jiné obtíže nebo jsou pouze lehce mimo normu, ale systém je již zachytí jako problémové. Anebo zda je takových dětí v dnešní době opravdu více. Zastánci druhého přístupu tvrdí, že dnešní moderní a uspěchaná doba skutečně může způsobovat častější výskyt této poruchy, a to z několika důvodů.


Placená zóna

-red-