Přehnané rodičovské ideály nás mohou vést k dlouhým rozhovorům s dětmi, které nikam nesměřují, a někdy dokonce zhoršují náš vzájemný vztah. Jak do takových vyčerpávajících výměn nezabřednout?
Na první komunikaci s dítětem se obvykle těšíme. Začíná již pár měsíců před narozením, kdy reagujeme na jeho pohyby. Břišní stěna se vyklene kvůli vystrčené noze či ruce a my se jí dotkneme: „Vím o tobě,“ sdělujeme. Můžeme dítě přes břicho hladit, mluvit na ně.
Když se pak maličké narodí, fascinovaně sledujeme jeho obličej, vpíjíme se očima do těch jeho. Napodobujeme je a ono nás. Užíváme si to. A postupně povzbuzujeme jeho hlasové projevy: dítě broukne, my broukneme. Odpovídáme, nasloucháme, reagujeme. Učíme své miminko první slova a někdy se jich nemůžeme dočkat, a tak si pořizujeme knihy o znakování s batolaty a snažíme se rozvoj komunikace urychlit.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.