Ve spárech nenávisti

Asi si myslíte, že nenávist a podobné prožitky si nezaslouží mít místo v aktivním repertoáru emocí. Avšak komunikační realita je jiná. Emoce vznikají a vyvíjejí se z evolučně prospěšného důvodu. Slouží jako jisté zkratky, jež nás směrují k pozitivnímu cíli (láskyplný vztah), nebo nás od objektu odvracejí a oddalují (strach z nebezpečí v přírodě, vycouvání z konverzace, v níž nás někdo zesměšňuje, uráží a napadá, třeba i fyzicky). V tomto ohledu nejsou negativní emoce jako zlost a vztek nutně špatným rádcem a volbou na další cestě.

My a oni

Z čistě evolučního pohledu mají zlost a nenávist jasné místo v životě jedince i skupiny. U našich předků sloužily jako motivační prostředek pro bezprostřední akci v případě ohrožení. Nervový systém je v takové situace aktivován do modu boj–útěk–zamrznutí. V případě nenávisti půjde zcela jistě o boj. Ovšem dnešní obavy, strach a následně zlost a nenávist probíhají ve zcela jiné rovině než třeba v době kamenné. Můžeme snad i dnes skupinově nenávidět a shledávat v negativitě nějakou pozitivní zprávu? Pocit propojení a sounáležitosti ve skupině je historicky důležitý element pro přežití. Vyloučení ze skupiny mohlo rychle znamenat smrt, takže vytváření jednotných aliancí dávalo smysl. To je také vysvětlení, proč mizérie miluje společnost a nenávist v kolektivu se přetavuje do zlosti. Takto se chovají třeba sportovní fanoušci – „chuligáni“ jednají destruktivně a svou sdílenou zlost zaměřují proti „nepřátelskému“ týmu. Je tady také zjevné striktní rozdělení na „my a oni“, na příslušnost ke skupině (in-group) a na ty, kteří stojí proti nám (out-group).