Soustředit se na to, co je v nás dobré

Na samém počátku zrodu pozitivní psychologie stál společný zájem několika významných amerických odborníků, které spojovala touha po prozkoumání spřízněných oblastí psychologie. Martin Seligman se již v devadesátých letech 20. století zabýval tématem optimismu, Mihalyi Csikszentmihalyi v té době zkoumal a pojmenoval fenomén flow a Ed Diener jako jeden z prvních hledal odpovědi na otázky po příčinách a souvislostech životní spokojenosti.  

Právě tito význační psychologové a výzkumníci se na přelomu milénia shodli na tom, že lidské štěstí je natolik zásadní, hluboké a neprobádané území, že má smysl mu zasvětit samostatný vědní obor. Z jejich iniciativy, které dodal punc serióznosti fakt, že Martin Seligman stál tehdy v čele Americké psychologické asociace, bylo uspořádáno na podzim roku 1999 v USA první společné setkání psychologů hlásících se k myšlence, že štěstí nejen může, ale dokonce by mělo být předmětem systematického vědeckého zkoumání. 

Odhlédnout od negativních fenoménů

Jako jeden z hlavních argumentů pro vznik nového směru zaznívalo poukazování na skutečnost, že do té doby se výzkumy i aplikace poznatků v psychologické praxi týkaly převážně negativních stránek psychiky. Nikdo samozřejmě nepochyboval o tom, že porozumění příčinám duševní nepohody a psychických problémů, odhalení kořenů konfliktů a znalost rizik ohrožujících zdravý vývoj je velice cenné a v praxi užitečné. Zásadní otázky, které pionýři pozitivní psychologie vznesli, však zněly takto: je toto skutečně všechno? Stačí nám pro lepší život a dobré duševní zdraví vědět, kde je naše slabé místo, na co si dát pozor, co a proč nás zatěžuje a jak lépe zvládat problémy? Neuniká nám podstatná část skutečnosti, když se stále soustředíme na místa, kde nás „tlačí pata“, a neklademe si otázku, co nám i přesto umožňuje jít dál? Co je v člověku to zdravé, silné a ryzí, díky čemu se nám daří, co nám pomáhá rozvíjet pevné a důvěrné mezilidské vztahy, v čem jsme jedineční a o co se v sobě můžeme s důvěrou opřít? A jak můžeme co nejlépe využít svých předností a potenciálu nejen pro svůj prospěch, ale i pro dobro společnosti a světa kolem nás?

Proti těmto argumentům lze těžko něco namítat, neboť i zběžný pohled do databází vědeckých článků jasně dokládá, že publikace věnované „negativním“ fenoménům v té době mnohonásobně početně převyšovaly práce, které se věnovaly tématům duševního zdraví a pohody. Podobný nepoměr panoval i v psychologické praxi, kde se na poradce a terapeuty lidé obraceli primárně s otázkami duševního strádání. Jako by převládal přístup, že kde není problém, není o čem hovořit. A představitelé pozitivní psychologie právě toto chtěli změnit.