Homogenní a heterogenní třídy ve výzkumech

V první úvaze jsem dával k dobru argumenty obou táborů – proti věkově homogenním a heterogenním třídám v mateřských školách a pro ně. Kdo tedy „vyhrál“? A má vůbec někdo vyhrát?

Minule jsme polemizovali na názorové úrovni, tedy „mně se líbí to a to, protože… a nelíbí to a to, protože…“, což je samozřejmě v pořádku, jelikož odborná a erudovaná diskuze je počátkem vyřešení jakéhokoli takto složitého problému. Dnes ale přestoupíme na vyšší úroveň. Mít názor je samozřejmě v pořádku, ale z historie (a vlastně bohužel i současnosti) víme, že mnozí lidé zastávají různé názory, jejichž hodnota je přinejlepším nehodnověrná. Mám na mysli výzkum, konkrétně světový.

O co se jedná?

Aby se dal nějaký problém efektivně řešit, potřebují ohledně něj být vyzkoumané určité charakteristiky a získána nějaká data. Tak jako testují vývojáři nový vynález, tak musíme i my testovat funkčnost našich systémů, konkrétně předškolního vzdělávání. V minulosti proběhla celá řada výzkumů na téma, jestli je lepší homogenní, nebo heterogenní zřízení. Kdybych měl v krátkosti popsat všechny zahraniční (v České republice dosud bohužel nic podobného nevzniklo) studie na toto téma, vydalo by to na malou knihu, a proto se zaměřím pouze na několik z nich. Zároveň budu místy opouštět věkové rozpětí školky, a to jak směrem dolů, tak i vzhůru, pro širší vhled do popisovaných skutečností. Po výčtu celý soubor okomentuji, abych ho zasadil do naší reality.

Obecně

David Pratt z New Yorku publikoval v roce 1986 svou studii, ve které zkoumal heterogenní a homogenní kolektivy celkově. Podle jeho zjištění je věková segregace fenomén pouze přibližně posledního století a půl a jako taková nepřináší žádné výrazné benefity, zatímco věkově smíšené kolektivy jsou podle něj sociálně a psychologicky zdravými prostředími, kde se kultivují především afektivní aspekty vzdělávání.

Simon Veenman z nizozemského Nijmegenu v roce 1995 vydal výzkum, který se zabýval srovnáním pozitivních kognitivních a non-kognitivních efektů obou zřízení na děti. Z dat lze vyčíst, že ani v jedné komparaci žádný systém za tím druhým nezaostává, takže nelze říci, která varianta je lepší než ta druhá.

Sociální psychologové bratři Johnsonové z Minnesotské univerzity zasvětili svůj život myšlence kooperativního učení. Jak jsem psal v minulém článku, práce v homogenních třídách má obecně větší sklony k frontálnosti a unifikaci, tedy tolik nepodporuje spolupráci. V tomto ohledu tedy vystupuje heterogenní třída jako ta lepší.

Řeč

Dvojice výzkumnic z amerického Hartfordu Beth Bye a Carlota Schechter v roce 2007 provedly experiment, který zkoumal heterogenitu a homogenitu z trochu jiného hlediska – a to z ekonomického. V předškolních zařízeních sledovaly dvě skupiny děti (35 a 50), přičemž v obou děti pocházely ze sociálně znevýhodněného prostředí. První skupina byla začleněna do běžných tříd, zatímco druhá navštěvovala zařízení, kam zpravidla docházeli potomci chudších rodičů. Na začátku školního roku se mezi oběma skupinami nevyskytovaly z hlediska úrovně řeči významné rozdíly. Po necelém roce však děti z první třídy ve svých řečových schopnostech výrazně překonaly děti z té druhé. Dá se tedy říci, že vyspělejší děti mají na ty méně rozvinuté pozitivní vliv a „táhnou je nahoru“, což by znamenalo další plus pro smíšené třídy, jelikož se tento efekt dá vztáhnout i na zbylé domény rozvoje dětí.

Placená zóna

-red-