Rizikové online chování jako samoléčba úzkosti

Když jsem zadala do vyhledávače „digitální závislost“, jako první se ukázala studie z roku 2022, která říká, že závislost na mobilních telefonech, sociálních sítích či online hraní hrozí skoro půl milionu Čechů a Češek, zhruba u 125 tisíc z nich je pak riziko vysoké. Je situace opravdu takto vážná?

Studie, kterou zmiňujete, je součástí pravidelné zprávy o stavu závislostí v České republice, kterou každoročně zveřejňuje Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti, a patří k protidrogové politice Úřadu vlády České republiky. Za rok 2022 bylo úplně poprvé vydaná zpráva mapující nadužívání nových technologií, které může vést ke vzniku a rozvoji závislosti. Zda je situace vážná, to si netroufám soudit, každopádně je to téma, o kterém se stále více mluví. Vznikají nové studie a diagnostické nástroje, ustavuje se terminologie. Diskutuje se o tom, co je „normální“, rizikové a co problémové chování směrem k online světu.

Spolupracujeme teď s kolegy z Katedry psychologie Univerzity Palackého v Olomouci, kteří připravují k tomuto tématu monografii, masivně sbírají data ze zdravé populace dětí na školách, spolu s kolegy z ambulance dětské a dorostové adiktologie Kliniky adiktologie budeme pomáhat se sběrem klinických pacientských dat. Výsledky budou hodně zajímavé.

Jak se od sebe liší digitální závislost a nadměrné nebo rizikové užívání? 

Terminologická změť je kolem tohoto tématu velká. Nedávno jsme se v pracovní skupině právě s Katedrou psychologie v Olomouci sladili v tom, jak budeme o tématu mluvit. Je to škála, na níž jsme definovali čtyři stupně: začíná na normálním běžném užívání, následuje rizikové chování (které se vyznačuje nadměrným časem a sedavým chováním u dané aktivity, užíváním energetických nápojů a hraním v noci místo spánku), dále pak problémové užívání a vrcholí to online závislostí. 

Zda se chování vymkne kontrole, závisí také na tom, jestli jsou sítě používané aktivně, nebo pasivně. Napříč výzkumy se zjišťuje – a potvrzuje to i moje praxe –, že pokud děti a dospívající v online prostředí spíše prokrastinují, plýtvají časem a chodí si tam „zapomenout“ na nepříjemné pocity, je to potenciálně škodlivější a pro rozvoj závislosti rizikovější, než když používají sítě za účelem komunikace, tvorby vlastních příspěvků nebo hledání informací.

Jak bych na sobě poznala, že trpím online závislostí?

Online aktivita se stává výlučně jedinou, na kterou myslíte a kterou chcete dělat. Zabírá vám spoustu volného času – a hlavně nic jiného už vás moc nebaví. K tomu, abyste dosáhla pocitu pohody a bylo vám hezky, si musíte zahrát online hru nebo být na sítích, a ta potřebná doba se stále prodlužuje.

Začala byste se stranit lidí. Čas s kamarády by vám nedělal tak dobře jako chatování a diskuse na discordu. Zanedbávala byste péči o sebe a měla převrácený denní rytmus. Kdybyste byla studentka, přestala byste chodit do školy, nemohla ráno vstát z postele. A pravděpodobně byste za sebou měla dost ošklivých hádek s rodiči. To jsou stěžejní body.

Časem se může přidat vnitřní konflikt: už cítíte, že vám aktivita neprospívá, a chcete ji regulovat, ale nejde to. Děti a dospívající postupně pociťují, že jim hraní nedělá dobře, ale nezvládají z toho sami najít cestu ven.

Je už online závislost zařazená do diagnostického manuálu? Dlouho se na to čekalo.

V čerstvé, jedenácté revizi evropské Mezinárodní klasifikace nemocí najdeme podkategorii gaming disorder, tedy „poruchu hraní digitálních her“, takže už se jedná o oficiální diagnózu, se kterou v praxi můžeme nakládat. V americké páté revizi Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM) z roku 2013 byla už tato porucha popsána pod poruchou hraní internetových/online her, upřesněna její diagnostická kritéria a zařazena mezi onemocnění vyžadující další zkoumání.