V psychoterapii se často držíme názoru, že pomoci lze jen tomu, kdo si o to řekne a projeví náležitou motivovanost. Je to opravdu tak jednoduché? Jak přistupovat ke klientům, kteří podporu potřebují, ale nedokážou o ni „správně“ požádat?
Uznávám, že moje osobní měřítka jsou v tomto směru pružnější, než se v tradičním psychoterapeutickém přístupu považuje za obvyklé. Ráda bych se zde proto zaměřila na východiska toho, jak můžeme klientovu důvěru v psychoterapii – neboli hantýrkou terapeutů „dostatečnou motivaci“ – probudit. Základní stavební kameny takového probouzení jsou překvapivě nepřekvapivé: porozumění, respekt, autenticita a pokora.
Porozumění: nic mi není, pomoc nepotřebuju
V knize s příznačným názvem Nic mi není! Pomoc nepotřebuju! popsal Xavier Amador s expertizou lékaře a zároveň laskavostí člověka, jehož blízký trpí závažným duševním onemocněním, svou metodu LEAP, do češtiny parafrázovanou jako 4P. Pilíři, na nichž podle něj léčba nonkompliantních klientů a komunikace s nimi stojí, jsou listen, empathize, agree a partner, tedy poslouchat; prožívat s empatií; pracovat na tom, na čem se shodneme; a pěstovat partnerství. Zmíněná posloupnost naznačuje zhruba následující:
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.