Prázdniny pro život

Je čas prázdnin, teplé dlouhé dny plné volna, radostná a očekávaná změna oproti běžnému pracovnímu a životnímu shonu. Řada lidí ale tento čas potřebuje naplnit něčím jiným než pouhým nicneděláním a pohodou. Touží se rozvíjet, konečně prožít něco nového a neobvyklého. Tito lidé hledají inspiraci pro svůj život a osobní rozvoj. Hledají odpovědi na své vnitřní otázky, potřebují vyzkoušet vlastní limity a schopnosti. Chtějí odhalovat, kým vlastně jsou, touží se sytit novými myšlenkami. Hledají společenství lidí, v němž by mohli diskutovat o světě, o životě, o hodnotách, o sobě a současně se inspirovat a sytit. Cítí se ztraceni ve shonu dnešního světa, nenasyceni skutečným poznáním. Jsou žízniví po hledání smyslu – a tito lidé velmi často objeví Prázdninovou školu Lipnice.

Tato „univerzita života“ je jako onen Komenského dobrý druh, který hledající „poutníky“ přivede do nového světa, světa zážitkové pedagogiky a autorských kurzů. „Protože jsem poznal trýzeň žízně, začal jsem kopat studnu, aby i jiní mohli pít.“ Citát Ernesta Thompsona Setona hezky vystihuje činnost „prázdninovky“. Již od sedmdesátých let 20. století hledají malé skupiny instruktorů cesty rozvoje člověka. Hledají pravdu o světě, o tvoření sebe sama, tvoření pro druhé, hledají sílu přátelství ve chvílích vyčerpání, rizika, ale i zábavy a pohody, sílu lidského poznání a lidského díla. Hledají ho instruktoři a hledají ho i poutníci-účastníci. Někteří nacházejí, někteří nikoli, ale všichni usilují a vyrážejí na neprozkoumané stezky holistické výchovy, univerzální vzdělanosti, výchovy všech a všemi prostředky. To je zážitková pedagogika Prázdninové školy Lipnice.

Cíle výchovy

V obecné rovině jde o kultivaci člověka, jeho humanizaci, tedy o vytváření kvalitativně vyšší úrovně lidskosti. Pro obecnou psychologii je nejvyšším stadiem zralosti osobnost. Pro klinickou psychologii člověk duševně zdravý. Pro sociální psychologii zdárně vyvinutá sociální dimenze osobnosti a tvořivě vyřešené začlenění daného člověka do společenství ostatních lidí. Pedagogika stanovuje cíle, k nimž má výchovná činnost dojít. Jako příklad pedagogicky stanovených cílů výchovy je možno uvést žádoucí morální vlastnosti člověka: sebekázeň a sebeovládání.

Naší letitou praktickou zkušeností se jako červená nit vine význam a důležitost vazby mezi kvalitou sebevýchovy instruktora PŠL a kvalitou výchovného vlivu na účastníka. O co jde? Tím, že instruktor vychovává a rozvíjí sám sebe (vyžaduje kázeň sám na sobě, „drží se na uzdě“, upřímně hledá spravedlivá řešení konfliktů ve skupině apod.), působí jako model či příklad a ovlivňuje tak své spolupracovníky a účastníky autorského kurzu. Ti ho mohou napodobovat a samo toto ztotožnění se se vzorem má blahodárný výchovný vliv. Dnes už dobře víme, že napodobování následovatelného vzoru má své zákonitosti. Nedochází k němu automaticky, ale jen za určitých podmínek. Vzorem, jenž je napodobován, se stává pouze člověk, kterého jedinec či skupina považují za přirozenou, neformální autoritu.

Pedagogické situace

Neformální vzdělávání a celostní výchova realizované v konceptu zážitkové pedagogiky Prázdninové školy Lipnice pracují mimo jiné s dramaturgií. Na základě promyšleného záměru, témat a cíle se hledá nejvhodnější podoba konkrétních situací, do kterých chceme účastníka/účastníky dostat. Situace má určitou charakteristiku, nároky na účastníky a tak dále. V tvorbě kurzu (plánované dramaturgii) vytváříme v přípravě obrazy takových situací. Podobně jako scenárista a režisér u filmu. Ve svém počínání hledáme takovou vzájemnou propojenost, aby vytvářela zajímavý, působivý, neopakovatelný pestrobarevný příběh. K tomu využíváme ověřené dramaturgické principy a pravidla. Proto své počínání na kurzech při vědomí plné náročnosti a kvality provedení vnímáme jako umění – umění pedagogické.

Instruktoři PŠL tráví rok i dva tím, že připravují autorský kurz, jednorázový projekt dlouhý osm až čtrnáct dní, který produkčně zajistí, následně uvedou a zrealizují. Proč? Protože z toho mají účastníci velmi často úžasný pocit. Vyjádřeno slovy Jana Amose Komenského: „Komukoli prospěti můžeš, prospívej rád. Možno-li celému světu.“ Takto si aktivním konáním ve volném čase „kosí radost“ asi stovka instruktorů PŠL ročně. Tento způsob aktivního trávení volného času je totiž velmi rozvojový. 

Jak to ti instruktoři Prázdninové školy Lipnice dělají? 

Hledají ideje, myšlenky, inspirace, záměry a témata, která následně přetaví v konkrétní cíle a projekty. Hledá se ve vodách pedagogických, psychologických, andragogických, religiózních, kulturních, všude. Instruktoři PŠL studují, přemýšlí, diskutují, jezdí na konference, workshopy, semináře, definují hypotézy, kladou kritické otázky, vylaďují vzájemné pojmy a jejich obsahy, přou se, nesouhlasí, vášnivě diskutují, objevují, až dojdou k tomu, o čem konkrétní autorský kurz – dílo – experimentální akce bude. Autorský kurz, to je originál, to je takový nový film, nový příběh. Jde velmi často o experiment, nově pojatou akci připravenou dobrovolníky: dobrovolníky – odborníky – instruktory PŠL.