Hérostrátův komplex

Snaha za každou cenu vejít ve známost, nejlépe se stát svými díly/činy nesmrtelným. V klasickém pojetí se jedná převážně o činy společensky negativní. To podle Hérostráta, který ve 4. století př. n. l. zapálil Artemidin chrám vEfesu. Na druhou stranu Fromm popisuje celkem nepatologickou potřebu zanechat na světě svůj podpis, v jeho pojetí patologie nastupuje až ve chvíli, kdy se jedinec nemůže projevit v pozitivním smyslu. Hnací silou komplexu můžebýt:*strach z nicoty, z definitivní smrti,*pocit, že dotyčný je neprávem přehlížen,*potřeba zažít si svých 15 minut slávy.Podpis, pokus pokračovat, působit na svět i po fyzické smrti, lze realizovat vším možným - dětmi, knihou, sportovním výkonem, únosem letadla, atentátem, graffiti či oním zbanálnělým"vysazením stromu". Genderovérozdíly jsou nabíledni.O potřebě nebýt zapomenut nás přesvědčují motta parte a nápisy na náhrobních kamenech.Nejvíce se cení ti, kteří dokázali položit nohu na panenskou půdu. Proto nebude již žádný druhý Armstrong, v českém kontextu v dohledné době žádný Palach apod.Lze se ovšem setkat i s opačnou - psycho-ekologickou - tendencí: nezanechat po sobě stopu, opustit svět takový, jaký jsme jej našli. To nelze automaticky hodnotit kladně, může se za tím totiž skrývat negativní vztah k soběsamému.V každém případě není od věci si položit otázku:"Co bude to poslední, na co budou lidé v souvislosti se mnou vzpomínat?"