Sociálna psychológia

Teodor Kollárik a kol.Bratislava, Univerzita Komenského 2004. 545 s.Slovenským kolegům lze blahopřát k této obsáhlé, informativní, dobře zpracované a nekonvenčně pojaté učebnici sociální psychologie, kterou vytvořilo jednadvacet předních slovenských odborníků pod vedením profesora Kollárika.Originalita této práce spočívá především v pojetí její obsahové struktury a v důsledném rozpracování společenských a sociálních stránek lidské psychiky, a to zejména v příspěvcích T. Kollárika (teoretický úvod a rámec), P.Sýkory (evoluční aspekty sociálnosti), M. Mésarošové (vliv sociálního prostředí), E. Sollárové (socializace), I. Ruisela (sociální vztahy osobnosti).Sociální psychologie je v knize chápána jako věda o sociálním systému a jeho struktuře. Všímá si externích i interních složek této struktury a jejich vzájemné interakce. Nacházíme zde i pojednání o sociální inteligenci akompetenci, o individuálním a sociálním poznávání, o sociálních postojích, sociální percepci, komunikaci, motivaci. Dočteme se o malých skupinách i hromadných procesech.V rámci soudobé etologie a evolučních aspektů sociálnosti se dozvíme mnohé i o sociálním chování zvířat, což je zejména chování dotykové, sexuální, bojové, napodobovací, orientačně pátrací, poskytování a požadování péče.Základními formami sociálních vztahů u zvířat pak je shlukování a dotýkání, sexuální styk, nadřazenost a podřízenost, péče a závislost.Populární je problematika altruismu a jeho forem s pozoruhodnou pasáží o recipročním altruismu v zákopech první světové války: tichá dohoda o klidu zbraní mezi oběma nepřátelskými stranami se opírala o"velmi křehkoudůvěru neustále posilovanou rituální pravidelností, která vede k predikovatelnosti chování druhé strany". Dospělo to tak daleko, že v určitém momentě války až jedna třetina vojáků v zákopech tiše kooperovala s nepřítelem.Autor této kapitoly na jejím konci analyzuje neméně zajímavý problém, hypotézu ,modulární mysli', totiž evolucí vyvolané utváření specifických funkčních jednotek, z nichž mnohé se týkají také sociálního života (napříkladrozpoznávání podvodníků v situaci recipročního altruismu nebo nalezení vhodného partnera pro reprodukci). Tyto a jiné hypotézy evolucionisticky orientovaných psychologů připomínají instinktivismus jednoho z klasiků sociálnípsychologie, W. McDougalla (1908) a poukazují na jisté historické pendlování psychologie od krajního sociologismu ke krajnímu biologismu.Obsah knihy je věnován především problematice psychologických aspektů mezilidských interakcí a přináší v tomto směru nejen množství nejnovějších poznatků a kritických postřehů, ale i mnoho podnětů pro další rozvoj tohoto,jak někteří soudí, nejpsychologičtějšího oboru psychologie. Kniha je po všech stránkách velmi zdařilým dílem, které obohacuje literaturu o sociální psychologii vůbec. U nás je bohužel ke škodě zájemců a zejména studentůpsychologie zatím jen obtížně dostupné.