Interkulturní psychologie

Jan Průcha Praha, Portál 2004, 200 s.Psychologie mezikulturních rozdílů se dynamicky rozvíjí a Prof. Dr. Jan Průcha, DrSc. se právem pozastavuje nad tím, že se tento obor u nás málo systematicky pěstuje a nemá ani obecně přijatý název. Otevřené hranice, světovékonflikty i globalizační vlivy potvrzují, že znalost této disciplíny by měla patřit ke vzdělání moderního člověka. Autor čtivě psanou a přehledně členěnou knihou pomáhá zaplnit dosavadní mezeru, zároveň ale nastoluje i mnohádilemata. Ti, kdo čerpají převážně z hojných anglosaských zdrojů, se asi pozastaví už nad názvem knihy, inspirovaným němčinou a francouzštinou. Leckomu může termín interkulturní také asociovat užší, bilaterální tématiku nežalternativní zavedené označení transkulturální psychologie. Kniha je u nás průkopnickým dílem, a tak po ní určitě sáhne široký okruh čtenářů: bude zajímavým čtením do kapsy pro laiky, úvodem do oboru pro studenty, přínosemkolegům z oboru. Tato víceúčelovost má však i svá úskalí, protože i když je tato publikace vítaným obohacením pro všechny, každý v ní zároveň může cosi postrádat. Laik by v knize nejspíš uvítal co nejvíce praktickýchzajímavostí - nemělo by proto chybět téma"kulturní šok"a výklad jeho fází užitečný pro adaptaci v cizině i pochopení imigrantů u nás. Vážný nedostatek knihy určené i laikům a studentům vidím v tom, že autor máponěkud lehkovážný styl - mnohdy se pouze povrchně dotkne témat silně kontroverzních a přitom zásadních pro obor samotný i pro jeho vývoj v Česku (otázky stereotypů, sexuálního obtěžování, knih P. Bakaláře atd.), překvapí ibagatelizací v úvodu statě o rasismu:"Dodnes u nás přetrvává u mnohých lidí pocit, že pojem"rasa"je něco, s čím je třeba zacházet opatrně"(str. 61). Vážní zájemci na knize ocení systematičnost -přehledné dělení na teoretické základy, empirické jádro (ukázky výzkumů zaměřených na hodnoty, morálku, lásku a sex, akulturaci, předsudky, identitu a komunikaci) a stručný oddíl aplikací. Pokud by se tato kniha měla povýšit naencyklopedický přehled, hodilo by se doplnit např. kapitolky o kulturních rozdílech v perecepci (času, prostoru, barvy, krásy), kognici (řešení problémů, různé míry inteligence) a psychopatologii, přidat stať o metodologiioboru apod. Kolegové z pomáhajících profesí by zase uvítali přehled poznatků o etnických skupinách u nás - zejména Romech, kterým se publikace věnuje sporadicky, a imigrantech. Odborník i laik se zájmem zalistuje množstvímsebraných empirických studií, seriózní čtenář si ale bude z četby chtít odnést hlubší vhled a moudrý nadhled nad mnohdy anekdotickými zjištěními. To vše uvádím spíše pro inspiraci než jako kritiku, věřím, že kniha s toutotematikou si vyžádá další vydání, možná i cílenější mutace. Již nyní se jedná o publikaci poutavou, čtivě psanou (s příklady v rámečcích, seznamem definic - snad jen kreslené vtipy chybí) a s českým čtenářem na mysli (zvláštníoddíl je věnován českému charakteru). Je to kniha inspirativní, přehledná a vede bádavého čtenáře k dalším informačním zdrojům. Užitečná v této podobě ale bude zejména těm, kdo jsou schopni samostatného kritického myšlení.