Systemická párová terapie deprese

Elsa Jones a Eia Asen Praha, Konfrontace 2004, 143 s.Knížka dvou renomovaných rodinných terapeutů z Velké Británie nabízí čtenářům nejen brilantní a čtivou ukázku systemické práce - je také zajímavě psanou zprávou o výzkumu. Sdělení, že systemickou terapii lze provádět i vmetodologicky striktně vymezených podmínkách výzkumné studie, považuji za podnětné. Nejen systemičtí terapeuté a terapeutky, ale většina psychoterapeutické veřejnosti u nás chová nedůvěru až nechuť k pozitivistickým výzkumům ajejich užitečnosti. Prezentovaná práce je součástí rozsáhlé studie, která srovnávala účinnost tří léčebných postupů: kognitivně-behaviorální terapie, párové terapie a farmakoterapie. Otázku, zda partner či partnerka může býtzdrojem pomoci člověku, který trpí závažnou depresí, zodpovídá výzkumný projekt kladně. Jedinci trpící těžšími formami deprese, léčení v rámci výzkumného projektu pouze systemickou terapií, byli po stanoveném období klinickyméně symptomatičtí nežli skupina pacientů a pacientek, léčených pouze kognitivně-behaviorální terapií a farmakoterapií. Knížka je rozdělena do pěti kapitol. První dvě představují model výzkumu, jeho výsledky a terapeutickýmanuál, další dvě popisují odlišný styl obou autorů. Elsa Jonesová navazuje na milánskou školu, hlásí se též k feministickým proudům a sociálnímu konstrukcionismu. Zdůrazňuje, že při terapii deprese vždy uvažuje o reakci nazážitek bezmoci - buď z dětství či ze současné rodiny. Eia Asen nabízí ve své kapitole rozsáhlou, umně a jemně vedenou párovou terapii ženy, která byla většinu svého života léčena pro těžkou depresi. Asenův aktivní styl v soběnese též vliv strukturní terapie. Jeho komentáře k jednotlivým sezením jsou opravdovou lahůdkou. V závěrečné části dílka se oba autoři vyjadřují k dalším důležitým tématům párové terapie deprese. Shodují se, že deprese jesociálně tvořený fenomén. Z vlastní zkušenosti s překladem minulé knížky Elsy Jonesové vím, že se její dlouhé a složité věty nepřevádějí do češtiny snadno. Překladatel David Skorunka odvedl poměrně dobrou práci. Přesto se vrecenzovaném textu najdou věty, které působí zmateně či neobratně. Dále je smutné, že v knize, jež se týká mimo jiné i genderové problematiky, překladatel používá generického maskulina: hovoří například o pacientovi i tam, kdese jedná o pacientku a o terapeutovi, i když se jedná o terapeutku. Celkově lze uvedení této zajímavé publikace srdečně přivítat. Jde zde o mnohem víc než o kvalitní ukázku systemické párové terapie těžkých depresivníchjedinců. Jde o pečlivou výzkumnou studii, která v současném tlaku na přístupy založené na důkazech (evidence- based medicine) představuje významný a působivý příklad účinnosti systemické terapie. Jako zdroj terapeutickéinspirace ji lze doporučit jak těm, kteří se systemickou terapií zabývají, tak odborníkům a studentům jiných psychoterapeutických škol i zájemcům z příbuzných oblastí.