Diagnostika odzadu

Onehdy jsem si uvědomil, že člověk je ztracen ve svém vlastním světě. Umíme se sice dostat na Měsíc, udělat nebo zakázat žárovku, ale pokud jde o to, jak si udělat jasno v ostatních lidech, tak se spoléháme na vodítka, která jsou zatraceně méně exaktní než ona žárovka. Už jsme se v minulosti pokoušeli najít pravdu v dýmu hořících bylin, využívali jsme exaltovaného stavu lehce psychopatologických osob, hádali jsme na budoucnost z čar v dlani ruky, z povařených lístků čaje (v našich podmínkách spíše z lógru) anebo ohmatáváním boulí na lebce. Dnes máme psychologické testy, dotazníky a počítačové metody. Jenže zkuste si lidi, které potkáte v autobuse a něčím Vás zaujmou, otestovat. Takže nám zase zbývá naše dobrá dojmologie. Husté obočí značí urputnost, vysoké čelo (asi eufemismus pro čelní pleš) značí inteligenci, srostlé ušní lalůčky neupřímnost, otylost svědčí pro dobrosrdečnost (a jak se zdá, jsme globálně čím dál víc dobrosrdeční), červený nos je jasný alkoholismus, velký nos svědčí o sexuální vyvinutosti muže. K těmto úžasným zjištěním si dovolím přidat vlastní diagnostický znak. Je to zadek. Ptáte se proč? Je jedinečný, a tudíž identifikuje dokonale. Reliabilita v čase je vysoká – zadek se nám nezmění za týden. Další výhodou je to, že je dostupný u všech testovaných jedinců a odpadá tak nutnost volby jiné metody, jak tomu bývá u kulturních nebo zdravotních odlišností. No a co budu lhát, sledování hezkého zadku je pro mne zajímavější než sledování srostlého obočí. Akorát s tou validitou mi to zatím nějak kulhá. Ale to se poddá. Když už je na světě myšlenka, a když se jí dostatečně selektivně věnujeme, tak nakonec uvěříme, že to funguje. A jak mne taková novátorská myšlenka napadla? Šel jsem kolem květinového záhonu, který pracovnice technických služeb okopávaly v reflexních montérkách. No a tím pádem to byla nepřehlédnutelná přehlídka bezhlavých zadků. A jeden se mezi nimi vymykal natolik, že jsem došel k přesvědčení, že patří mimořádné osobnosti. A když jsem si počkal, tak se ukázalo, že patří slečně, která by mohla dělat modelku. Tak nevím. Možná že si tak modelky přivydělávají, nebo tam odpracovávala nějaký trest. Každopádně mezi ostatní nezapadala jak ona, tak ani její zadek. Tak řekněte, může to být jenom náhoda? Jasně že nemůže. Zkrátka psychodiagnostické vodítko. PS: Po přísné korektuře jsem byl manželkou krutě vyveden z omylu. Můj takzvaný objev není vůbec původní. Ženy totiž touto metodikou úspěšně selektují muže už tisíce let.