Snažme se všichni zabraňovat týrání, zneužívání a zanedbávání dětí

Už se vám někdy stalo, že jste si všimli třeba u chlapce ze sousedství podivných modřin nebo toho, že je najednou „jiný“ – tichý, bázlivý, lekavý? Říkali jste si: „Copak se v jejich rodině asi děje?“ nebo vás dokonce napadlo, zda nejde o týrání? Po ničem jste však nepátrali, abyste se „nedopustili chyby“, abyste nenarušili klidné sousedské vztahy atd. atd.? A pak se (v nejlepším případě) situace zase zlepšila, nebo se sousedé odstěhovali, nebo jste si toho přestali všímat…

Týrání dětí bývá někdy hned vedle nás, blíž, než bychom čekali. Osobně si vzpomínám na mladou maminku, jejíž tříletý synek měl extrémně těžké kombinované postižení. Byl ochrnutý, nevidomý, nacházel se v perzistentním vegetativním stavu (apalický syndrom). Jeho maminka mi vyprávěla, že se narodil zcela zdravý. Když mu bylo deset měsíců, nabídl jí její partner, že dítě pohlídá, aby se mohla na chvíli sejít s kamarádkou. Když se za dvě hodiny vrátila, dítě doma nenašla. Chlapeček byl v nemocnici s prasklou lebkou a polámanými končetinami. Nikdy se nedozvěděla, co přesně se stalo, ale její psychicky labilní partner (který nakonec sám zavolal sanitku) neustál pláč dítěte… 

Co rozumíme fyzickým a psychickým týráním a zanedbáváním

Tělesné týrání 

je podle Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992 definováno jako tělesné ublížení dítěti nebo nezabránění ublížení či utrpení dítěte, včetně úmyslného otrávení nebo udušení dítěte, a to tam, kde je určitá znalost či důvodné podezření, že zranění bylo způsobeno nebo že mu vědomě nebylo zabráněno.

Aktivní tělesné týrání zahrnuje všechny akty násilí na dítěti, při kterých dochází k tělesnému zranění dítěte, k jeho trvalému postižení nebo dokonce k jeho usmrcení. K této formě týrání se také řadí pravidelné tělesné trestání dítěte užívané jako převažující výchovný prostředek. Při aktivním tělesném týrání dochází ke zraněním, postižení orgánů či jejich funkce. Tato poranění mohou být na první pohled zjevná (otevřená) nebo skrytá (zavřená).

Aktivním tělesným týráním rozumíme nepřiměřené bití rukou (facky a pohlavky), bití různými nástroji, kopání do dítěte, údery pěstí, způsobení bodných, řezných a sečných ran různými nástroji, vytrhávání vlasů, nepřiměřené tahání za ušní boltce, kousání dítěte, způsobování popálenin, vláčení dítěte po zemi, odmrštění, odhození dítěte, svazovaní a připoutání dítěte, škrcení, dušení, silné třesení, otravy jedy a chemikáliemi a také podávání alkoholu a drog. To je hodně drsný popis, že? Ale opravdu se to některým dětem děje…

Pasivní formy fyzického týrání představují nedostatečné uspokojení nejdůležitějších potřeb dětí v návaznosti na jejich potřeby psychické a sociální. Jde o úmyslné, ale také neúmyslné nepečování o dítě, o opomenutí v péči či nepochopení rodičovské role. Takto týrané dítě se vyznačuje nedostatečným rozvojem v mnoha oblastech. Nejvážnějším důsledkem je zpustnutí dítěte, v krajním případě pak jeho smrt.

Pasivní fyzické týrání způsobuje poruchy vzniklé z nekvalitní a nedostatečné výživy, dále není dítěti poskytována zdravotní péče a základní hygiena, jde také o nedostatky ve výchově a vzdělání, o nedostatek přístřeší, ošacení a ochrany, o vykořisťování dětí formou nucené práce či žebrání.

Psychické týrání

Psychické týrání zahrnuje chování, které má vážný negativní vliv na citový vývoj dítěte a vývoj jeho chování. Může mít formu slovních útoků na sebevědomí dítěte, opakovaného ponižování dítěte, jeho odmítání či zavrhování (rovněž podle definice Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992).

Psychické týrání patří mezi nejrozšířenější druhy týrání a zároveň je nejhůře rozpoznatelné.
Také tato forma týrání obsahuje složku aktivní a pasivní. Aktivní spočívá v cíleném, záměrném a účelovém jednání. Pasivní složkou je naopak absence něčeho, co by se dítěti správně mělo dít. Konečným důsledkem pak může být psychická deprivace.

Psychické týrání snižuje sebevědomí dítěte slovní formou (nadávky, často vulgární), opakovaně dítě ponižuje, zavrhuje, vystavuje je stresovým situacím při řešení domácích konfliktů, násilně dítě izoluje, citově je vydírá, podrývá jeho sebedůvěru a sebevědomí opakovaným urážením a podceňováním, klade na ně nerealistické nároky, ale může to být i nedostatečný zájem o dítě z důvodu vysoké zaměstnanosti rodičů.

Zanedbávání

Zanedbávání se vyznačuje nedostatkem péče, což způsobuje vážnou újmu ve vývoji dítěte nebo dítě ohrožuje.

Tělesným zanedbáváním rozumíme neposkytování přiměřené výživy, oblečení, přístřeší, zdravotní péče a ochrany před ohrožením. 

Citové zanedbávání pak znamená neuspokojování citových potřeb dítěte. U dítěte může být zanedbávána výchova a vzdělávání, může být zanedbáváno v oblasti zdravotní péče. 

Všeobecné zanedbávání se pak týká odpovídajícího oblečení, jídla, lékařské pomoci, kontaktu s vrstevníky a lidmi. Také sem patří nedostatečná ochrana před nebezpečím úrazu a sociálně patologickými jevy, jako jsou alkoholismus, kriminalita a toxikomanie.