Ještě kus a ještě chvíli…

Když v létě chodívám po kopcích, častokrát se povzbuzuji slovy o tom, že už to je jen kousek, že za chvilku jsem nahoře. A najednou se – tam nahoře – přede mnou vynoří další kus té táhlé hory. Dál a výš a pak zase dolů, abychom opět stoupali, a nějak podobně se odvíjí i náš život. Děti, které jsou na přechodu mezi mateřskou a základní školou, putují dost podobně. Některé možná do kopce běží a dolů mu to jde ztěžka, jiné jde vyrovnaným tempem, zatímco další si potřebuje každých pár minut sednout. Cíl mají podobný, každé k němu jde po svém. Co na své cestě potřebují? Podporu a pochopení. Nemůžeme je mezi sebou srovnávat, měli bychom také chápat, že pro někoho je dílčí vrchol v podobě psaní nebo čtení vzdálenější, kdežto jiný je tam cobydup. Až si pak jako velcí budou číst nebo si zapisovat, co je napadne, nikoho nebude zajímat, jestli se jim to podařilo jako prvním nebo zda to šlo pomaleji. Na to mysleme, když se snažíme děti vybavit pomyslným balíčkem dovedností pro školu.

Milé čtenářky a milí čtenáři Informatoria 3–8, další náš společný ročník končí. Jsou před námi vánoční svátky a nový rok plný výzev. Přeji vám, ať v klasickém adventním shonu nezapomenete na to, že na dlouhých trasách je důležité především se neuštvat. Když něco nevyjde podle našich představ, až tak moc se nestane. Pohodu a pokoj nejen o Vánocích…

Mgr. Marie Těthalová