Střídavá výchova: ano, nebo raději ne?

Dítě potřebuje jeden domov

V ideálním případě by i po rozvodu měli být dítěti zachováni oba rodiče, o každém z nich by mělo mít dobré mínění. Oni by se měli snažit dítě poznávat a rozumět mu, objevovat jeho povahu, sklony, zájmy a své vychovatelské postoje a cíle formovat tak, aby to odpovídalo osobnosti dítěte.

To jsou argumenty hovořící pro střídavou výchovu – ovšem současně je důležité, aby dítě mělo svůj domov se vším, co k tomu patří. V tom má střídavá péče svá úskalí a nebezpečí. Dítě poznává, že každý z rodičů má o způsobu výchovy své představy, i v dalších prostředích se každodenně setkává s rozličnými přístupy a ověřuje si, že výchovný vztah se různě utváří. Časté střídání onoho bezpečného, domácího prostředí je však pro něj a pro vytváření vzájemných vztahů s rodiči zatěžující. Odolnost vůči zátěži je přímo úměrná celkovému pozitivnímu ladění osobnosti, některým dětem proto změny nahánějí strach, vzbuzují v nich úzkost a starosti.

Dovedu si představit střídavou péči, při níž dítě zůstává ve stabilním prostředí, kde má řád, kde je systém a určité pevné hranice a v péči se u něj střídají rodiče. Stav, kdy si matky a otcové v pravidelných intervalech „sbalí“ své věci a docházejí za dítětem, je z hlediska synů a dcer podstatně šetrnější, v praxi je něco takového ochotno akceptovat naprosté minimum rodičů.

V 99 % případů, které řeším, se setkávám se vzájemnou nevraživostí, neuctivostí mezi bývalými partnery, s manipulací, s neochotou spolupracovat – obě strany přitom tvrdí, že všechno dělají jenom a jenom pro dítě. Skrytý či nevraživý vzájemný postoj partnerů rozbíhá kolotoč příčin a následků. Pokud mezi nimi vzrůstá pocit odosobnění, odtažitost a chlad, nepřátelskost až agrese a konfliktní situace se nedaří uspokojivě zvládat, přenáší se to na dítě, které se stává obětí. Takové prostředí střídavé výchově nesvědčí.

Střídavá péče působí problémy zejména ve fázi raného dětství, kdy dítě potřebuje fixaci na blízkou osobu poskytující důvěru, jistotu bezpečí a ochranu. Takový až symbiotický vztah má dítě především s matkou (nevylučuji ovšem ani jinou lidskou bytost, která je schopna jeho vrozené předpoklady stimulovat). Pocit základní životní jistoty nesmí scházet, neboť je primární podmínkou vyvinutí základního pocitu důvěry. Z praxe mohu jen potvrdit, že děti (bez ohledu na jiné individuální odlišnosti), kterým byla rozhodnutím soudu ustanovena střídavá péče, se potýkají s vnitřní nejistotou, mají potřebu určité stálosti, které se jim nedostává, neboť adaptační proces je pro ně složitý. Často ho komplikují vzájemné rozlady rodičů, jejich nevyřešené spory a „boje o moc“ . Míchání nepřátelských světů nepříznivě ovlivňuje rozvoj dětské osobnosti.

Pokud bych mohla vyjádřit svůj názor, dala bych přednost řešení, kdy je dítě převážně v péči jednoho z rodičů a ten druhý ho má u sebe, respektive stará se o něj, určitou delší dobu vcelku. Několikrát po čtrnácti dnech v roce či týden v zimě, měsíc o letních prázdninách – vše na základě dohody. Rozličné způsoby výchovy je možné praktikovat jen za předpokladu dodržování určitých základních principů, jež jsou závazné pro všechny zúčastněné. Odlišné postoje nesmějí dospělí zneužívat.

Nelze rodičům předepsat, kolikrát mají dítě pohladit, políbit, kolikrát se s ním pomazlit nebo se mračit či zvýšit hlas, výchova je konec konců vztah vzájemný. Dítě však potřebuje pevnou půdu pod nohama, pocit jistoty, že je milované, a poznání, že mít někoho rád znamená vědět, co mu dělá radost. Čím je vrozená výbava dítěte labilnější, tím větší nástrahy a rizika na vychovatele čekají. U střídavé výchovy, zejména u menších dětí, o to víc.

Zdenka Bimková, psycholožka a soudní znalkyně. Pracuje jako ředitelka Pedagogicko-psychologické poradny v Hodoníně.

Střídavá výchova je změnou k lepšímu

Ze statistik je zcela zřejmé, že novela zákona o rodině, přinášející společnou a střídavou péči, není v soudní praxi naplňována. Její využívání nepřekračuje 3 % případů, v nichž se rozhoduje o svěření dětí po rozvodu. Důvodů, proč je tomu tak, je celá řada. Právní, sociologické, historické, psychologické…

Pro střídavou, případně společnou péči mluví skutečnost, že naprostá většina dětí chce být s oběma rodiči a nechtějí nic měnit. Výjimky bývají nejčastěji v případech, kdy jsou děti významně zataženy do konfliktu mezi rodiči, kdy jsou jedním z nich popouzeny vůči druhému.

Střídavá péče je nesporným pokrokem směřujícím k napravení právně neúnosné praxe. Je změnou k lepšímu, jak z hlediska zrovnoprávnění obou rodičů, tak zachování kontinuity výchovné péče a respektování potřeb dětí. Bohužel ji nelze použít ve všech případech. Je třeba pečlivě zhodnotit dosavadní vývoj rodiny, aktuální stav a možná rizika vývoje celé situace v budoucnosti. Klady této formy péče spočívají především v citové oblasti a zdravém vývoji dětí, zápory bývají v časové a ekonomické náročnosti. Střídavá nebo společná výchova klade též vysoké nároky na spolupráci rozvedených rodičů. Nefunguje v případech, kdy jeden či oba rodiče nadřazují své potřeby potřebám dětí.

O problematice neúplných rodin a rodin s nevlastními rodiči existuje velké množství publikací. Z mého pohledu psychologa, který pracuje více než 30 let s dětmi a jejich rodiči, by mělo jakékoli řešení vycházet z potřeb dětí, a to nejen aktuálních, ale především je potřeba předjímat i potřeby budoucí. Jen pro ilustraci: z tisíců výrazněji problematických adolescentů, se kterými jsem se ve své praxi setkal, jen asi pět nebo šest vyrůstalo v úplných funkčních rodinách. Pro děti každého věku je velmi důležité vidět před sebou otcovský vzor v nejrůznějších každodenních situacích, nejen v pečlivě zinscenovaných chvílích občasných víkendových setkání.

Pokud se rodiče nedohodnou jinak, preferoval bych střídavou či společnou péči. Teprve v případě, je-li jeden z rodičů osobou zjevně nevhodnou k intenzivnější péči o dítě, bych uvažoval o svěření do péče druhého z nich.

Argumentem, který může z dlouhodobého hlediska mluvit proti střídavé výchově, je skutečnost, že jen relativně malá část žen - asi 30 % - je schopna akceptovat děti nového partnera jako své vlastní. (Macechy mají ke svým nevlastním dcerám a synům ve všech kulturách špatnou pověst, například důvěrně známá pohádka o Popelce pochází ze starověké Číny.)

Na druhé straně naopak asi 55 % mužů je schopno akceptovat děti nové partnerky stejně jako své vlastní. Tuto zkušenost z každodenní praxe potvrzují i některé zahraniční výzkumy. V podstatě dokládají, že výchova dětí je pro muže záležitostí více naučenou, zatímco u žen hrají větší roli biologické faktory spojené s těhotenstvím a porodem. S tímto faktem je ovšem možno pracovat a budoucí rizika redukovat.

Podmínkou úspěšné praxe fungování střídavé výchovy je dobrá úroveň spolupráce obou rodičů. To je zejména v době kolem rozvodu nesmírně obtížné. Usnadnit spolupráci a zlepšit komunikaci mezi rodiči však může mediační služba, případně porozvodová psychoterapie.

Společná a střídavá péče ve světle paragrafů Institut společné a střídavé péče byl zaveden před deseti lety novelou zákona o rodině z roku 1998. Smyslem této novely bylo napravit dosavadní soudní praxi svěřovat dítě po rozvodu do výlučné péče jednoho z rodičů, obvykle matky (v 96-97 %). Dikce zákona upřednostňuje zájem dítěte, nikoli zájmy rodičů. Tato novela umožnila zajistit rovnost ve výkonu rodičovských práv i povinností a eliminovat negativní dopady na vývoj dětí, které vychovává jen jeden z rodičů. Úprava by rovněž mohla redukovat dlouhodobé konflikty mezi rodiči, nekonečné soudní spory způsobené nerovným postavením rodiče, kterému dítě není svěřeno. Společná výchova: Soud nerozhodne o svěření výchovy jednomu z rodičů, poměry dítěte zůstanou stejné jako před rozvodem. Soud naopak schvaluje dohodu rodičů o společné výchově. Bývá navrhována tam, kde jde o více dětí. Střídavá výchova: Jedná se o soužití jednoho rodiče a dítěte, případně s více dětmi po určité časové období. Nejčastěji se jedná o období jednoho měsíce nebo dvou týdnů. Obvykle se dítě stěhuje z jednoho bytu do druhého. Možná je i varianta, že děti zůstávají v původním domově a střídají se rodiče.

Miloš Kajuk, klinický psycholog