„Dobrý den, jak se máte? Měl bych zájem o setkání s vámi, zajímáte mne. Doktor Ondřej,“ mohu číst velmi kultivovanou odpověď na svůj inzerát. Reaguji kladně, už se těším, že je to ten můj pravý (ostatně jako vždy při odpovědích a přípravách na první setkání). „Přeji také dobrý den, můžeme se sejít, jestli máte zájem. Ráda se s vámi seznámím. Hana,“ odpovídám a nabízím telefonní kontakt. Přichází mi kladná odpověď: „Ano, můžeme se setkat, ale chtěl jsem se zeptat, jak to myslíte s tím případným založením rodiny?“ „Tak, jak to píši, že pokud bude oboustranný zájem a chuť založit rodinu, tak to vítám a myslím, že společný potomek je vyústěním vztahu. Takže se případnému dítěti nebráním. Hana.“ „Víte, že už jste dovršila čtyřiceti let, a tedy jste už v rizikovém období, kdy častěji hrozí RVV? Vím o tom své, pracuji v tom. Rád se však setkám. Ondřej.“ Nad došlou odpovědí přemýšlím. Co to znamená RVV? Myslí tím riziko vývojových vad? Proč maluje čerta na zeď, uvažuji. Jsem speciální pedagog. Pracovala jsem přes dvacet let s postiženými dětmi. Vypozorovala jsem ve své praxi, že vývojové vady nejsou spojeny pouze s věkem matky. Pracuje v tom, takže bude lékař – porodník, gynekolog. Na první schůzce si vyslechnu přednášku o jeho profesionálních úspěších a několik desítek drastických příběhů o léčbě rakoviny děložního čípku mladých žen nebo dívek. Padá na mne z těch příběhů deprese. Musím to povídání zdvořile ukončit. „Jsem profesionál v oboru, ale v soukromí mi to nějak nefunguje,“ loučí se se mnou. V tom s ním musím bohužel souhlasit.
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.