Před 100 lety, 18. října 1911, zemřel ve věku 54 let psycholog Alfred Binet

Tento významný francouzský psycholog se narodil 11. července 1857 v Nice. Původně vystudoval práva (1878), poté pokračoval ve studiu přírodních věd na Sorbonně, které formálně neukončil. V roce 1883 začal pracovat jako výzkumný asistent v neurologické laboratoři Jeana-Martina Charcota v Salpétriére, což bylo azylové zařízení pro ženy na předměstí Paříže, kde bývalo umístěno až jeden tisíc žen trpících duševními chorobami. Charcot se zde pokoušel léčit hysterii hypnózou. Binet jím byl silně ovlivněn a odpublikoval čtyři články o jeho práci. Charcotovy závěry však neobstály před profesionálním vědeckým přešetřením a Binet byl nucen to veřejně přiznat. Šlo o přesvědčení, že u hysterických pacientů lze pomocí magnetů přesunout libovolnou emoci v její protiklad: odpor ke špíně v zálibu ve špíně. Následné pokusy u nehysterických pacientů ukázaly, že šlo o pouhou sugesci. Kladným výsledkem bylo to, že A. Binet objevil fenomén očekávání experimentátora, které vystihl větou: „Řekni mi, co hledáš, a já ti řeknu, co nalezneš.“ Inspirován narozením svých dvou dcer Madelaine a Alice (1885 a 1887) se Binet obrátil ke studiu psychického vývoje. V letech 1891-4 působil jako výzkumník a zástupce ředitele Laboratoře experimentální psychologie na Sorbonně. Později se stal jejím ředitelem a tuto funkci zastával až do své smrti. V roce 1899 byl vyzván, aby se stal členem Společnosti pro psychologická studia dítěte. Výchova ve Francii se na konci 19. století velmi změnila po přijetí zákona, který zavedl povinnou školní docházku od 6 do 14 let věku. Na žádost francouzského ministerstva školství se Binet začal zabývat otázkou, zda lze testem odhalit dítě, které trpí poruchami učení a mělo by proto být zařazeno do zvláštní třídy. Snažil se odhalit rozdíly, které odlišují normální dítě od „nenormálního“, a tyto rozdíly změřit. Roku 1903 publikoval knihu Experimentální studie inteligence, která je popisem užitých metod. Spoluprací s Binetovým bývalým diplomantem Théodore Simonem vznikla Binetova-Simonova škála, která se rychle rozšířila: Townová ji upravila pro Ameriku (1905), Schubertová pro Rusko (1910), Johnstonová pro Anglii (1911), v dalších letech Saffi oti pro Itálii, Bobertag pro Německo, Faederholm pro Švédsko, Jankowská pro Polsko, Kubo pro Japonsko a Ou-ni-lin pro Čínu. Pro Čechy ji roku 1912 upravil Cyril Stejskal pod vedením profesora Františka Čády. V dalších letech byla škála dále revidována. Měla zásadní dopad na chápání lidské společnosti a její uspořádání. Za jedenadvacet let své kariéry Binet publikoval více než 200 knih, článků a recenzí v oblastech, které dnes nazýváme experimentální, vývojová, výchovná, sociální a diferenciální psychologie.