Školní šikana: v zajetí role

Šikana na českých školách kvete a bují. Negativně ovlivňuje vyučovací proces, deformuje vztahy v kolektivu a osobnost zúčastněných. Zážitek soustavného, někdy přehlíženého a často beztrestného ubližování podkopává u dětí víru v to, že svět je v pořádku. V naší škole žádná šikana není! A nikdy nebyla - po této větě a jejích variacích bychom rozhodně měli zpozornět, zvlášť jde-li o školu, kam chceme přihlásit naše dítě. Podle Michala Koláře, který má s tímto fenoménem na českých školách úctyhodné zkušenosti, šikana se alespoň v mírné podobě vyskytuje téměř všude. Tvrzení, že šikana ve škole není, nás informuje o postoji školy k šikaně, nikoli o jejím výskytu. Ve skandinávských zemích (podle průkopníka výzkumu šikany Olweuse) je na základní škole přibližně 9 % žáků opakovaně obětí šikany a 6 až 7 % žáků se s určitou pravidelností účastní šikanování druhých. V USA se chronickou obětí šikanování stává 10 až 15 % ze všech žáků a studentů. Ve Španělsku mezi žáky základních a středních škol bylo 10 % těch, kteří se stali obětí pravidelné šikany, 9 % se pak účastnilo šikanování druhých. Jak je to s výskytem šikany v českých školách? Říčan zkoumal výskyt šikany na našich základních školách a zjistil, že mezi dětmi v 5. a 6. ročnících se stává obětí pravidelné šikany 18 % žáků, druhé pak šikanuje 14 % dětí. Vidíme, že zamořenost škol šikanou je po celém světě dost vysoká, stejně tak jako šance běžného českého dítěte, že se ve škole setká s nějakou formou šikany. Šikana může nabývat různých forem. Kolář jich rozlišuje 5: fyzickou agresi a používání zbraní (agresoři se zcela vážně pokoušejí oběť vyhodit z okna, shodit z mostu apod.); slovní agresi a zastrašování zbraněmi (oběti je vyhrožováno zabitím, mučením); krádeže, ničení a manipulace s věcmi (agresoři zabavují kapesné oběti, trhají oblečení); násilné a manipulativní příkazy (jíst jídlo z podlahy) + zraňování izolací (spolužáci oběť ignorují, neodpovídají na pozdrav, dělají, že neslyší).