SLOVNÍ HODNOCENÍ? UŽITEČNÉ, ALE NADSTANDARDNÍ!

Podle mého názoru je slovní hodnocení výborná věc; já sama jsem ho kromě klasické známky používala u velkých čtvrtletních a pololetních písemek u třěťáků. Na vysvědčení se psalo jen žákům, kteří o to požádali (respektive žádali rodiče). Rodiče by si však měli uvědomit, kolik práce je to navíc a aspoň za to být trochu vděční. Myslím, že to většina z nich bere jako samozřejmost. Přitom vypracování jednoho hodnocení trvá nesrovnatelně déle, než uvážení známky. Bohužel jsem se ve škole často setkala s tím, že žáci nebyli téměř ochotni něco dělat, když za to nebyla známka (typická otázka: A bude to na jedničky nebo na známky?). Ve své třídě se mi povedlo děti v tomto směru vychovat -např. za slohová cvičení nazvaná volná psaní děti dostávaly místo známek do sešitu samolepku. Časem už děti samy dokázaly ohodnotit, co se jim povedlo, na co se vykašlaly apod. Známka nebyla to nejdůležitější. U ostatních tříd jsem ale příliš úspěšná nebyla. Dodnes nechápu, jakým způsobem mám hodnotit výchovy, když tam jde obvykle hlavně o prožitky. A ještě poznámka k pochvalám, podle mě jsou důležité. Kladné hodnocení je pro ně velmi motivující a z mého hlediska je nezastupitelné v utváření osobnosti. Sama jsem, ač dobrá žačka a vcelku bezproblémové dítě, nikdy od rodičů pořádnou pochvalu neslyšela a dodnes je mi to líto, řekla bych, že to hodně ovlivnilo moje sebehodnocení. U svého dítěte pochvalu používám často i za snahu, která je pro mě důležitější než samotný výsledek. Ale hodnocení by nemělo být jen pozitivní. Ve slovním hodnocení přetrvává trend hodnotit pozitivně (což je relativně snadné), ale negativní hodnocení je velice často obaleno do nejrůznějších eufemismů a nicneříkajících vět.