JAK RELAXUJÍ UČITELÉ

Žádné speciální triky nemám, je dobré se vyspat, přečíst si něco tematicky „odlehlého“ a dát pár piv v dobré společnosti. Jaroslav Tulka, Gymnázium Na Pražačce, Praha Jím a jsem ticho (nemluvím), případně háčkuji, štrikuji, vařím. :-) Renata Veselá, ZŠ Ondřejov Moji hlavu čistí pohyb, chůze, jízda na kole, práce na zahradě, ruční práce, vaření, pečení, dobře naladěné mé vlastní děti a manžel, přátelé, skvělý film, víno. Vlaďka Strnadová, ZŠ Příbor Kdo učí, ví, jak je to náročné psychicky. Mým nejčastějším způsobem relaxace jsou dlouhé procházky do přírody (podle manžela pochody, protože moje procházka je tak cca 8 km svižným tempem). Nejraději chodím do lesa, také mám ráda horské túry, v zimě na běžkách.

Zdenka Hronová, Gymnázium Pelhřimov Střídám to. Někdy procházka, jindy (bohužel) čokoládová tyčinka nebo víno s kolegyněmi. Myslím ale, že relax a vůbec duševní hygiena po práci je u učitelské profese velmi důležité téma. Přimlouvala bych se za odborné psychologické kurzy psychohygieny, které by pochopitelně platila škola jako součást péče o své zaměstnance. Pavla Smolíková, ZŠ Kouřim Vstanu v poledne, a než se pustím do psaní knih, dvě tři hodinky si hraju počítačové hry.

Veronika Válková, Gymnázium Na Pražačce, Praha Upřímně, hektický den ve škole mě energií spíš nabíjí, zejména hodiny cizího jazyka. Vysávám ty chudáky děti a relaxuju při výuce, ovšem na to musí hodiny vypadat tak, aby nabíjely. Když přinesu něco, co žáky nebaví, a začnou pospávat, tak tím nakazí i mě. Jediné, co mě unavuje, jsou půlené hodiny, protože strašně nerad dělám tytéž věci dvakrát za sebou, když bych to zvládl s celou třídou za hodinu. A když už potřebuju fakt relax, sahám po manuální práci, čím těžší, tím lepší. Nejradši kosím nebo kopu jámy.

Jan Jícha, Gymnázium Jana Keplera, Praha Speciální tip nemám, ale co mám nejraději, když přijdu domů, je ticho. Pokud je zapnuté rádio, tak ho vypínám (televizi nemáme ). Miluji přírodu a pohyb, tudíž nejlepší relax je pro mě procházka přírodou nebo běh či plavání.

Martina Kudláčková, ZŠ Pohořelice Dříve jsem chodila relaxovat do Tiché kavárny v Praze-Ládví. Tam totiž obsluhují neslyšící, s nimiž se domlouváte jen posunky. Bývával tam božský klid, dokud kavárnu neobjevily maminky s rozjívenými ratolestmi. Zjistily, že je odsud nikdo nevyhodí, ačkoli jejich děti řvou jak na lesy. Od té doby ovšem já hledám po Praze novou oázu.

Jana Fajkusová, ZŠ Praha 8