ALTERNATIVNÍ NÁSTRAHY

Rodičovské školy a jiné alternativy k tradiční výuce (domácí, komunitní vyučování apod.) stále oslovují určité procento rodičů. Což ale neznamená, že vztah mezi alternativní školou a rodinou je vždy harmonický.

Nové prostředí láká především na to, že je jiné. Přitahuje orientace na dítě, individuální přístup, věkově smíšené skupiny, svoboda, respekt, menší poměr encyklopedických znalostí ve prospěch klíčových kompetencí a dalších důležitých dovedností, např. s důrazem na emoční a sociální výchovu, větší interakce mezi dětmi, častý pobyt venku, badatelsky orientované vyučování apod.

Veškeré problémy ovšem vyvěrají z toho, že výše uvedená lákavá slova mají pro každého z nás úplně jiný obsah a realita je pak logicky jiná než naše představy. Něco si ani moc představit neumíme.

Každá hra má své hřiště

Rodiče i děti mají v alternativní škole mnohem větší svobodu. Je tu žádoucí diskuse, je možné ovlivňovat chod školy, výrazně se na něm podílet, být jeho součástí. Dialog a vyjasňování pojmů přinášejí nejen neshody, ale i vzájemné vyladění, hledání správné cesty, vzájemné obohacování a sebevzdělávání. A to je na tom úžasné - výrazný prostor pro rodinu! To odlišuje tradiční státní moloch od rodičovských alternativ. Na počátku jsou všichni na stejné vlně - vědí přesně, co nechtějí. Jenže to nestačí. Je potřeba důkladně zkoumat, co chtějí, a umět o tom mezi sebou komunikovat. Co přesně znamená třeba sociální a emoční výchova? Co to obnáší? Co má dítě zvládnout? Jakou cestou? Jak se to pozná? Někdo se domnívá, že když vstupuje do projektu rodičovské školy, bude brán ohled na jeho individuální přání a potřeby neomezeně. Logicky to lze jen do určité míry, protože rodiče tvoří skupinu a ta musí fungovat jako celek, ve kterém se hraje na společném, jasně vymezeném hřišti. Nejde ho pro každého kreslit úplně jinak. Mezi časté komplikace proto patří fakt, že se hřiště kreslí vágně, někdy vůbec, rodič si s prostorem neví rady a šlape, kam nemá.

Vzdělávací Tuzex

V každé rodině je výchova jedinečná. Výchova školy samozřejmě také. Někdo může třeba vychovávat dítě tak, že se v novém prostředí, které mu svěřuje větší osobní zodpovědnost, necítí komfortně, případně v něm nefunguje vůbec. Rodiče pak budou možná vyžadovat ochranitelskou (či velitelskou) péči, na kterou je dítě zvyklé. Chce to určitě oboustrannou trpělivost a čitelnost předem. Zajímavé je, že někdy škola vkládá větší důvěru ve svěřené děti než jejich vlastní rodiče. Rodiče třeba nevěří, že dítě větší zodpovědnost nakonec unese či přijme. Někdy je to opravdu napínavé! Rodiče vkládají důvěru do školy, respektive do učitele-průvodce místo do svého dítěte. Změna však nepřichází rychle, a tak dochází k různým tlakům a deziluzím.