MANGA STOJÍ NA SILNÝCH EMOCÍCH

* Jak by se dal stručně charakterizovat žánr manga?

Manga je označení japonských komiksů. Snadno se pozná dík výraznému grafickému, obvykle černobílému stylu a menšímu formátu knížek. Příběhy nejsou tak zaměřené na superhrdiny, jako je tomu u amerického komiksu. Děj čerpá jak z fantasy či sci-fi témat, tak z obyčejného života. Oblíbené jsou i romantické a komediální příběhy. Často jsou spojené dohromady a díky tomu baví tahle romantika i kluky. I graficky přináší manga něco nového. Jelikož má více prostoru než obvyklé americké komiksy, pracuje víc se střihem, rozfázováním a vychutnáním si akce. Skvělým příkladem jsou třeba i u nás vydané Gunsmith Cats či All You Need is Kill. Většina úspěšných mang se rychle transformuje do anime, ať už v podobě seriálů, nebo filmů. Mezi i u nás slavné mangy patří kyberpunkový Ghost in the Shell či Akira, akční série Naruto či temný thriller Death Note: Zápisník smrti.

* Japonská kultura je té tuzemské vzdálena několik světelných let. Čím si přesto manga získala tuzemské publikum?

Manga přináší nejen zajímavé příběhy a pro evropského čtenáře nevídané světy, ale stojí především na emocích. Na neskutečně silných emocích, které jsou ale podpořené dějem. Věci jako přátelství, obětování, boj za něco, čemu člověk věří, to jsou základní kameny mangy. Ovšem přesto nepůsobí pateticky, což je zásluhou humoru. Japonci od sebe komedii a tragedii neoddělují tak, jak to známe u nás, takže se v mangách tihle dva obvyklí protivníci spojují do velmi silného týmu. Když se s hrdiny smějeme, daleko víc nám na nich záleží. A daleko víc nás raní, když jim hrozí nebezpečí. Plus je tu i zajímavý výtvarný styl, u kterého čtenářům ani nevadí, že je černobílý. Příběhy samy rozhodně černobílé nejsou.

* Mají se rodiče bát japonských komiksů pro děti? Vítězí v nich vždy dobro nad zlem?

Vůbec se bát nemusí, právě naopak! Samozřejmě, mangy jsou různé, ale v těch určených pro mladší čtenáře, jako jsou Naruto, Bleach či Útok titánů, je často hlavním tématem příběh hrdiny, který se snaží svou pílí být v něčem nejlepší. Nejlepší nindža, nejlepší lovec příšer, ale i třeba nejlepší tenista, kuchař, hráč go nebo nejlepší učitel. Ano, obvykle má nějaké vlohy, ale je tu obrovský důraz na tu dřinu, na odpovědnost. Až nás zarazilo, jak jsou mangy v podstatě výchovné. Ale přesto vůbec nepůsobí didakticky. Možná i proto, že tahle touha něco udělat vždycky vychází z hrdiny, nikdo mu ji necpe. A taky díky sympatickým hrdinům, humoru a emocím.