Tsunami očima dětí

Děti prožívaly tragické události v Asii velmi intenzivně. V mateřské škole často hovořily s paní učitelkou o tom, co viděly v televizi. Potřebovaly vyjádřit verbálně i jiným způsobem to, co zasáhlo bolestně i je samotné.Výtvarné ztvárnění této události se nabízelo jako jedna z možností vyjádřit emoce a prožitky. Děti přece nemusí malovat či kreslit jen to, co vidí kolem sebe a je jim blízké. Naopak si myslím, že výtvarně ztvárnit pocity aemoce, ať už kladné nebo záporné, pomáhá dítěti vyrovnat se s danou situací.Naši malí výtvarníci se s nadšením zúčastňují každého výtvarného projektu, který s paní učitelkou Hankou Bardoňovou připravujeme. Malování vlny tsunami probíhalo v našem výtvarném kroužku ve třech fázích. Rozhovor o tom,co děti viděly v televizi, byl prvopočátkem dalšího sledu dětských postřehů z celé události. Popis vlny s její barevností přes různé odstíny zelené, modré, šedé a žluté byl jako první vyjádřen na ploše čtvrtky. Jako zkušenímalíři děti kombinovaly a míchaly štětcem na paletě svoji představu ohromné vlny. Do zaschlého podkladu pak špejlí namáčenou v tuši dokreslovaly vše, co voda odnášela s sebou a ničila. Střechy domů, stromy valící se po hladině,auta, co vypadala jako matrace, i lidské bytosti volající o pomoc.Optimistický závěr vzešel ze samotných dětí. S radostí vyprávěly o tom, jak jejich rodiče posílali postiženým dětem peníze, aby si mohli koupit hračky a třeba i tašku do školy.