Zkušenosti s heterogenními třídami

V heterogenních třídách pracujeme už deset let a samozřejmě jsme našli svá pro i proti. Velkým přínosem je soužití malých a velkých dětí. Vždyť kolik dětí dnes vyrůstá jako jedináček a toto je pro ně cenná zkušenost. Velké dětise starají o malé kamarády, pomáhají jim při oblékání, při hygieně (pouští jim vodu, pokud nedosáhnou na kohoutek), pomohou jim najít ručník atd. Při hře je zase učí zacházet se stavebnicí, uklízet hračky. Na vycházce vezmoumenšího za ruku a učí ho chodit ve dvojicích. Malé děti velice brzy napodobují hry velkých, ať ve třídě nebo venku. Učitelka ale musí dohlédnout na to, aby toho malé děti nezneužívaly a nenechávaly se"obsluhovat". Aco se týče předškoláků, více s nimi pracujeme v době po obědě, kdy nespí, a po krátkém odpočinku s pohádkou zařazujeme náročnější práce. Je tu i prostor na logopedii, flétnu, individuální péči. Tato práce je promyšleněplánovaná a učitelka má možnost a čas pracovat s dětmi podle jejich potřeb. Pak je tu ještě skupina prostředních dětí, které učitelka zařazuje podle jejich vyspělosti buď k velkým - to ty šikovnější a rychlejší - nebo k menším,pokud tempo jejich práce ještě vázne. Postupně tak děti získávají jistotu a sebevědomí, nejsou stresované, přetěžované a brzy většinou dohoní své vrstevníky. Tato práce je určitě náročnější na přípravu a vyžaduje dobrouspolupráci obou učitelek ve třídě, ale nám to vyhovuje a rodiče si to chválí.