Jednostranný pohled

Do naší MŠ dochází šestiletý chlapec. V letošním školním roce má odklad školní docházky a velice se podobá onomu Fandovi z článku"Fanda je zlobil!"(Informatorium 3-8 č. 7/2005). Neklidný, náladový, vznětlivý, svýkyvy v jednání, chování a náladách, projevuje se agresivně vůči dětem - někdy boří stavby, které děti dlouze tvoří, jindy štípne, podruhé použije vulgarismus při pojmenování kamaráda. Chlapec pochází z neúplné, sociálně slabérodiny. Již od počátku jsme se snažili maximálně spolupracovat s maminkou, zapojit chlapce do kolektivu.Na naše doporučení proběhlo několik vyšetření, u chlapce musela být nasazena medikace. I nadále však přetrvávají různé problémy, a to se dítěti snažíme věnovat. Mít ho stále na očích, případné konflikty řešit klidně, bezemocí, nechat jej vždy v neklidné fázi stranou pod dohledem zklidnit, chválit i za malý úspěch, snažit se dětem vysvětlovat přiměřeně chlapcovo nevhodné jednání a chování a zapojovat ho mezi děti.Ve třídě jsou další dvě děti s odloženou školní docházkou, hyperaktivní čtyřletá dívenka, chlapec, který ve čtyřech letech vysloví sotva padesát slov. S kolegyní se na třídě sotva potkáme, děti si třikrát týdně předávámeve dvanáct hodin, kdy jedna končí a druhá začíná. Přesto pořádáme různé školní i mimoškolní akce, jezdíme na výlety, do divadla, na exkurze, spolupracujeme s psychologem, vedeme řádně diagnostiku dětí, ale především se snažíme,aby děti do MŠ chodily rády, aby pro ně školka byla místem nového poznání i dobrých vztahů.O to více se mě dotkla slova z jmenovaného článku, kde je popisována situace, kdy se učitelka nevěnuje dětem, hovoří se známou, problém s dětmi řeší bez vysvětlování, nervózně a téměř agresivně. Popisovaná reakce na nehoduvyznívá příliš obecně. Jako by se podobné situace měly běžně odehrávat ve většině mateřských škol. Nelíbilo se mi také, že Dr. Mertin uvádí, že většina nehod a problémových situací vzniká v době, kdy učitelka není ve třídě! Sdětmi jsem neustále; pokud musím z vážného důvodu opustit třídu, zastupuje ihned paní školnice, která má řádně podepsaný souhlas rodičů. Děti nikdy nezůstávají samy!Snažím se být k dětem maximálně spravedlivá, vyslechnout je, věnovat se jim. Vždy říkám, že se k nim chovám tak, jak bych chtěla, aby se jiná učitelka chovala k dětem mým. Z doby mateřské školy si sama vzpomínám na některépříhody, kdy paní učitelka jednala nespravedlivě z mého pohledu. Ještě dnes si historky přesně vybavuji. A tak s dětmi hraji fér hru s pravidly, která platí pro obě strany.Příspěvek mi příliš férový vůči učitelkám nepřišel. Mrzí mě příliš jednostranný pohled na situaci a věřím, že s mým názorem souhlasí více kolegyň. Navíc - většina malých MŠ bojuje o úvazky, rozpočty, počty dětí čiexistenci vůbec, ale přesto se pro děti snaží udělat maximum.