Vítej u nás, podzime!

Naše barevná školka plná pohody stojí na úpatí Vsetínských vrchů, proto s dětmi často chodíme na vycházky na kopec. Pěkné počasí nám dává možnost vyjít dříve a vzdělávací cíle plnit v přírodě. Bereme si v batohu dostatek pití pro všechny děti a něco maličkého k zakousnutí – kousky ovoce, čokolády nebo oplatky. Na vzduchu dobře tráví a žízeň je veliká. Podzim je plný barev. Louky nazdobené krásnými pavučinkami, rozprostřenými v trávě jako jemné háčkované dečky našich prababiček, a mezi nimi se fialově pyšní nahaté ocúny. Děti se snaží chytat kobylky, drobné prstíky jemně drží maličké zvířátko. Broučky pozorujeme lupou, je tak vidět spousta detailů a vynikne jejich krása. Ovocný sad se červená záplavou jablíček, hrušně se prohýbají tíhou zlatých plodů, modře nazdobené švestky slibují pochutnání na koláčích. Neseme si od každého ovoce pár kousků na ochutnání, čichneme si, jak rozdílně voní, někteří uhodnou i se zavřenýma očima. A už jsme u lesíka. Na jeho okraji nás vítá Duch lesa. Připomíná, ať mu neplašíme zvířátka – děti jmenují, která znají. Pozorujeme sojku, která s křikem oznamuje všem obyvatelům lesa, že přichází návštěva. Tichým letem krouží nad námi káně. Srnky se někdy pasou tak blizoučko, že ani nedutáme. Mezi stromy – už poznáme smrk, borovici, dub, buk, habr, javor, lípu, břízu, vrbu – tvoříme obrázky z klacíků, větviček, šišek, kamínků, mezi kořeny stromů si stavíme pokojíčky vystlané listím a mechem. Někdy se nám podaří nasbírat plný košíček hříbků. Máme nový atlas hub a podle něho určujeme, která houba je jedlá a která ne. Děti vědí, že jsou i jedovaté houby, a proto nesmí na žádnou sahat, dokud nepřijde paní učitelka. Les je vhodným místem také pro sportování. Rovnováhu si děti cvičí při chůzi po dlouhých kořenech stromů či husím pochodem úzkými pěšinkami v nerovném terénu, hod na cíl se dobře trénuje šiškami, které si děti předem nasbírají. I na louce sportujeme. Oblíbeným závodem je běh do kopce, tráva už je nízká, sluníčko louku vyhřálo, případný pád nehrozí zraněním a hlavně si děti mohou s chutí trénovat i hlasivky. Cestou z kopce ještě nasbíráme pár šípků, jeřabin, planých trnek, žaludů, krásně zbarvené listí, ulomíme několik větviček hlohu s červenými hložinkami a vyzdobíme si jimi školičku, aby byla opravdu barevná. A radostný úsměv dětí z ní vytváří školku plnou pohody.