Šnečci ve školce

Před dvěma lety jsem dostala nabídku, jestli chci s dětmi ve školce chovat šnečky známé také jako oblovky nebo achatinky. Proč ne, řekli jsme si s dětmi a do týdne jsme měli v akváriu deset šnečků, kteří skoro nebyli ani vidět. Sehnali jsme si materiály a informace o tom, co potřebují, jak se o ně starat, co dělat… Z malých mrňousků vydrželi tři - Servác, Pankrác a Bonifác - a rostli jako z vody. Děti pomáhaly s čištěním, nosily z domu dobrotky, plnily koupátko vodou, složili jsme si šneččí básničku. Největším zážitkem bylo koupání a šneččí mazlení. Pohladit šnečka jemně po krčku, pozorovat, jak vystrkují růžky, koukat, jak baští salát, to bylo něco jiného než si prohlížet obrázky v knížce!!! Děti se naučily, co se šnečkům líbí, co ne, chránily je a dávaly na ně pozor. Sem tam nějaké to „fuj!!!“ se časem změnilo na „Já chci taky“ a šnečci do naší třídy „Sluníček“ prostě patřili. Když bylo venku hezky, nosili jsme je do travičky vyvenčit, zkoušeli jsme je modelovat, namalovali jsme i krásné obrázky, které zdobí třídu. Chodily se na ně dívat děti z vedlejších tříd, rodiče, známí a jejich úctyhodná velikost a délka 25 cm dokazovala, že se staráme dobře. A co teprve ta radost, když jsme našli 30 malinkatých vajíček!!! Zřídili jsme další akvárium a vypiplali všech 30 šneččích miminek, které si po dvou měsících rozebrali rodiče pro děti domů!!! Šneččí rodina se rozrostla, děti přicházejí hlásit, jak se jejich šnečkům doma daří, rodiče se chodí radit a chlubit, jak rostou. Jsem moc ráda, že i takový nenápadný tvoreček jako šnek, kterého si běžně v přírodě moc nevšímáme, udělá dětem ve školce radost a učí je, že všechno živé je třeba chránit.