Chybí mi nápady a jsem unavená. Nejsem vyhořelá?

Pracuji jako učitelka ve školce. Mám svoji práci ráda, ale v poslední době mám pocit silné únavy a vyčerpání. Ve školství jsem pátým rokem a je to moje první zaměstnání po škole. Do zaměstnání jsem nastupovala s velkou chutí do práce. Školka, kde pracuji, má léta zaběhlý pracovní kolektiv; byla jsem po letech první nová učitelka, nastoupila jsem na místo po učitelce, která šla po třiceti letech do důchodu. Snažila jsem se trochu vybočit z kolejí, které byly ve školce zajeté. Děti moc nechodily do divadla, tak jsem po dohodě s rodiči zařídila, že chodíme každý měsíc na pohádku. Pobyt venku probíhal většinou na školní zahradě, což mi přišlo statické, takže jsem se třídou, kde učím, začala chodit na pravidelné pěší výlety po okolí. Zapojili jsme se do různých soutěží, sbíráme druhotné suroviny, učím děti hře na flétnu… Ohromně mě to baví, ale… Jednak jsem po pěti letech pořád „ta nová“ a kolegyně mě v tom, o co se snažím, moc nepodporují. Říkají, že se přece nemusím přetrhnout, a když bych potřebovala s něčím pomoci, moc se jim do toho nechce. Výsledek je ten, že ve školce trávím spoustu času i po práci, protože prostě nestíhám. A s tím nejspíše souvisí i to, že jsem v poslední době hodně unavená. Už jsem se přistihla i s myšlenkou, že mě děti trochu otravují. Nedostává se mi nových nápadů, mám pocit, že melu z posledního… Četla jsem o syndromu vyhoření. Je možné, že bych po tak krátké době začala být vyhořelá?