Zvířátka v naší školce

V naší školce mají děti již mnoho let možnost pečovat o zvířátka a „hrát“ si s nimi. V jednotlivých třídách s námi bydlí oblovky africké, želva Žofinka a morče Bobinka. Z jara jsme mohli v motýlí zahrádce pozorovat, jak se housenky přeměnily na motýly babočky bodlákové. Zvířátka pozorujeme nejen ve třídách v teráriích, ale i na naší zahradě bydlí některá volně žijící zvířátka. Naše krásná a velká zalesněná zahrada prošla před dvěma lety proměnou, vedle velkého kopce s tunelem tu máme i vodní prvky, hmatovou stezku pro indiány, nové mlhoviště i novou terasu v přírodním stylu. Již dlouho zde pobývají veverky, zajíc i mnoho ptáků. Báli jsme se, že stavební ruch naše zvířátka zaplaší, ale ona se k nám opět vrátila. A tak tu společně s námi pobývá několik zvířat, která se nám často předvádějí i během našich her na zahradě. Máme možnost pozorovat zajíce, několik veverek, straky, sojky a velmi se u nás líbí i sýkorkám. U nové terasy máme vzrostlou břízu a na ní budku. Už minulý rok jsme měli tu možnost pozorovat, co se to v budce děje. A děje se to i letos. Loni jsme měli v budce 10 vajíček velkých jako perličky a vylíhlo se z nich 10 sýkorek modřinek, které se také dožily dospělosti. Jenže letos je vše jinak. Sýkorka začala snášet vajíčka ještě před Velikonocemi, vajíčka stále přibývala a my jsme je počítali. Nakonec jich bylo 12 kousků. Avšak venku se stále hlásila paní zima a jaro ne a ne přijít. Tak jsme kolem budky rozházeli semínka slunečnice, naplnili krmítka a čekali. Opět se udělalo krásně a najednou se nám z budky začalo ozývat pípání. Opatrně jsme nakoukli a hle… Byla tam čerstvě vylíhnutá mláďátka sýkorky i s vajíčky. Čekali jsme, zda se vylíhnou malá ptáčata ze všech vajíček. Byl velmi studený víkend a v pondělí jsme opět zkontrolovali sýkorky. V první chvíli to vypadalo velmi špatně, nic se neozývalo. Až když jsme do hnízda nakoukli, zjistili jsme, že jsou tam už jen dvě holátka. Co teď? Zima byla veliká, a tak jsme šli s dětmi koupit do zverimexu červíky. Ty jsme po dobu mrazů dávali na budku, aby je měli rodiče čím krmit. Konečně začalo jaro a naše zbylé dvě malé sýkorky se mají čile k světu. Již jim začínají růst peříčka a dneska otevřely oči. Posloucháme jejich švitoření, pozorujeme, jak je maminka a tatínek krmí a počítáme, kolikrát se „otočí“ pro jídlo. Jsme šťastní, že se naším přičiněním podařilo zachránit poslední dvě mláďátka, a moc si přejeme, aby sýkorky dospěly a příští rok se k nám opět vrátily.