Ze ztrát, které postihnou více méně každého z nás, jsem jako důležitou vnímala například ztrátu každodenního kontaktu s kamarády ze základní školy. Jenže výhodou ztrát v mládí bývají téměř okamžité nálezy. Nových známých a kamarádů na střední, na vysoké, v práci. Nových lásek – prvních, druhých, životních. Nových zájmů, pracovních příležitostí… 

Třicet: Buď už dospělá!

První kroky v nových rolích, situacích a prostředích nebývají snadné. Dodnes si umím docela dobře vybavit ty nervy a strach ze selhání (nejen z toho, že něco zkazím nebo nedokážu, ale i z toho trapasu, až to vyjde najevo, a z případného posměchu), nejistotu a pošramocené sebevědomí. Co když vyletím od maturity? Když neudělám státnice? Zvládnu to v práci? Je to ten pravý? Najdu ho vůbec? A kde mám hledat? 

Možná nevyjde první ani druhý vztah, nemáte práci, která vás živí i těší zároveň, a chtěla byste mít dítě, jenže není s kým… Přesto stále existuje naděje, že se to změní. 

Někdy se symbolem určité ztráty může stát vcelku banální věc nebo iracionální představa. „Už je vidět, jak stárnu!“ Tenhle skoro šokující pocit ztráty mládí mě přepadl ve chvíli, kdy jsem v zrcadle poprvé objevila oční vrásky. Bylo mi třicet. Byla jsem v té době na mateřské se dvěma malými dětmi, ale kolotoč vaření, krmení, koupání, žehlení, venčení atd. se mi se ztrátou mládí vůbec nespojoval – dostala mě až ta oční vráska. 

Možná to bylo i proto, že ten můj kolotoč byl docela veselý, okořeněný sousedskými mejdany v panelákové sušárně, vzájemnou výpomocí při hlídání dětí a společnými výlety. Jiné matky, s nimiž jsem se pravidelně potkávala na pískovišti, vnímaly první roky mateřství trochu ambivalentně – cítily ztrátu dřívějšího bezstarostného života. Faktem však je, že ženy mé generace se stávaly matkami poměrně mladé. Mít dítě těsně po skončení střední školy nebo v průběhu vysoké bylo naprosto normální a já, jako pětadvacetiletá prvorodička, jsem byla „stará“. 

V roce 2016 se podle údajů Českého statistického úřadu věk českých prvorodiček přehoupl přes třicítku. V té době má žena za sebou řadu zajímavých zkušeností ze studií doma i v zahraničí, zážitků z cestování po světě a bezstarostná léta vzala za své při budování kariéry a zařizování bytu. Dítě přichází na svět plánované (mnohdy je s umělou asistencí téměř „vymodlené“). Palčivá směs nepříjemných a protichůdných emocí už není spojená se ztrátou bezstarostné volnosti, je tu však jiný problém: Během pár dní se žena změní z uznávané odbornice ve svém oboru v naprostého laika v péči o vlastní dítě.