Cvičení je v hlavě

Vědci z americké Stanfordovy univerzity se probírali dvacet let sbíranými daty o šedesáti tisících dospělých. Sledována byla nejen samotná míra fyzické aktivity, ale i to, jak lidé ke cvičení přistupují. A ukázalo se, že zase jednou je pro nás zásadní sociální srovnávání, které z hlavy prostě nedostaneme. K dlouhověkosti totiž pomáhá, když si myslíme, že pro své tělo děláme hodně. Lidé ve zmíněném vzorku, kteří byli se svou fyzičkou spokojeni a mysleli si, že cvičí stejně nebo více než jejich okolí, se dožili v průměru vyššího věku nežli ti, jež z frekvence svých sportovních aktivit nadšeni nebyli. Samotný objem cvičení přitom téměř nehrál roli, určujícím faktorem bylo právě vnímání sebe sama v kontextu ostatních. A to dokonce i tehdy, když vědci do výpočtů zahrnuli rizikové faktory jako třeba kouření. Síla autosugesce tedy zasahuje tak daleko, že když se budete považovat za zdravé, aktivní a sportující bytosti, vaše tělo na to bude pozitivně reagovat!

Použitý zdroj:

Zahrt, O. H. & Crum, A. J. (2017). Perceived physical activity and mortality: Evidence from three nationally representative U.S. samples. Health psychology, 36 (11).