Vážná psychiatrická onemocnění vznikají obvykle už v mládí

Autoři reformy péče o duševní zdraví říkají, že pokud by nic neudělali, nebudou moci zvládnout nárůst duševních onemocnění v naší společnosti. Je to skutečně tak vážné? 

Česká republika má deset milionů obyvatel, z nichž se podle statistiky každý čtvrtý setká ve svém životě s duševním onemocněním. Mnozí už těžší psychiatrická onemocnění prožívají, někteří je už zažili a nesou si stopy nemoci celým svým životem. Některé další teprve postihne. A v reformě jde hodně o ty, které nemoc v životě teprve potká. Vážná psychiatrická onemocnění vznikají obvykle v mládí, a právě mladí lidé jsou v dnešním systému nejčastěji hospitalizovaní. Pokud dokážeme zkrátit dobu od vzniku potíží do prvního kontaktu s účinnou pomocí a bude-li ta pomoc v místě bydliště a dostatečně intenzivní, tak zásadně změníme a ovlivníme průběh těžkých onemocnění.

A Centra duševního zdraví tomu mohou pomoci?

Úkolem Center duševního zdraví je hodně intenzivně a rychle pomáhat potřebným cestou sociální práce a léčby přímo v místě, kde žijí. S jejich vznikem se předpokládá, že přijde pomoc dříve. Výsledkem bude méně hospitalizací. Případně když už bude hospitalizace potřeba, bude mnohem kratší, protože bude existovat služba, která člověku po návratu domů poskytne dostatečnou podporu. 

Změny v systému psychiatrické péče budou ale rozsáhlejší…

Někdy se reforma psychiatrie zužuje pouze na Centra duševního zdraví (CDZ), ale je toho více. Je potřeba se zaměřit šířeji na to, aby byli lidé zdravější. Soustředit se více na začátek, tedy na to, aby nemoc nepropukla. A když propukne, tak aby netrvala dlouho, nebo aby se vyvíjela příznivým směrem. Měli bychom se více soustředit na to, aby lidé měli informace ještě v době, kdy jsou zdraví. A pokud se něco pokazí na jejich zdraví, tak aby včas vyhledali pomoc, která bude pohotová, rychlá a šitá na míru. Včasnost pomoci je velmi důležitá, protože první tři roky vzniku a rozvoje psychotické nemoci, ať už schizofrenie nebo bipolární afektivní poruchy, jsou určující. Bohužel v praxi trvá v průměru rok a půl až dva, než se člověk dostane k odborníkovi. Ten často už po první kontrole navrhuje hospitalizaci. 

Proč se tak děje?

Děje se tak, protože pomoc v současném systému péče často přichází hodně pozdě. Před hospitalizací chybí přiměřeně intenzivní ambulantní psychiatrická léčba, dobře dostupná psychoterapie, chybí různé skupinové podpůrné a terapeutické aktivity. Čili chybí nám spousta služeb. Když se s potížemi potýká člověk dlouho sám, většinou se onemocnění včas neodhalí a problém naroste do větších rozměrů. Pak nějakou dobu trvá, než se jej ujme ambulantní psychiatr. Následuje návrh akutní hospitalizace. Avšak v akutní hospitalizaci není dost personálu, který by se mu věnoval, takže se zdravotní stav nezlepšuje úplně tak, jak by se očekávalo. Nastane situace, kdy jej pošlou doléčit do větší psychiatrické nemocnice, třeba do Havlíčkova Brodu, s odůvodněním, že tam bude mít mnohem více času na léčení. Pokud se takto od samého počátku postupuje, je to špatně.

Jak by to mělo být ideálně? 

V podstatě je jedno, kdo ono podezření, že se nějaká nemoc patrně rozvíjí, pojme jako první. Může to být praktický lékař, učitel, rodina, přátelé... Z mnoha různých míst může přijít informace typu: pravděpodobně je tu člověk, s jehož psychikou se něco děje. Následně by s člověkem, u kterého bylo toto podezření zaznamenáno, mělavelmi neformálně vstoupit v kontakt odborná pomoc a nějakou dobu v tom kontaktu setrvat a posoudit, zda podezření má nějakou váhu nebo ne. Pokud ano, poté je na místě toho člověka nějakou dobu, 3–5 let, doprovázet. 

Co by bylo potřeba, aby se to změnilo?

Potřebujeme vytvořit standardy, jak postupovat, a proškolit lidi ze sítě subjektů fungujících v daném místě. Dále je potřeba systémově přijmout taková opatření, aby ustávala tendence k dlouhodobým hospitalizacím. Současně potřebujeme něco nabídnout lidem, kteří už dlouhodobě hospitalizovaní jsou. A CDZ by mělo být jak pro ty, u kterých se nemoc právě začíná projevovat, tak i pro ty, kteří už dlouho někde hospitalizováni byli a je pro ně těžký návrat domů. 

Dostatečné dopady může mít reforma pouze v případě, že bude mít návaznosti na vzdělání a zaměstnávání, na sociální služby, na činnost záchranné služby, lékařské pohotovosti a další.

Dotkne se vznik Center duševního zdraví psychiatrických nemocnic?

Záměrem je zmenšit počet lůžek následné psychiatrické péče v léčebnách o 15 % do roku 2022 a souběžně zvýšit počet lůžek akutní psychiatrické péče ve všeobecných nemocnicích. Například v Pardubické nemocnici se v roce 2019 začne stavět nový objekt psychiatrie a klinické psychologie, kde bude 50 lůžek namísto současných 25, a komplex denních stacionářů a ambulancí.

Jak se ve všech těchto změnách cítíte?

Moje pracovní kariéra už je spíše za půlkou. Odhaduji, že až do důchodu budu mít moře práce se zaváděním všech těch změn, nudit se rozhodně nebudu. Horší zpráva je, že se možná za svou pracovní kariéru nedočkám toho, že systém po reformě psychiatrie šlape jak hodinky a funguje. Když jsem před dvaceti lety začínal, tak jsem si myslel, že budeme dál. Ale jsem za tyhle změny rád. Byly totiž doby, kdy jsem si říkal, že se toho pracovně nedožiju.