Dítě, které doma zažívá násilí, se může ve škole chovat nepředvídatelně

Bc. Petra Wünschová je zakladatelkou a ředitelkou Centra LOCIKA. Centrum založila před osmi lety na základě svých dlouholetých zkušeností dětské terapeutky a arteterapeutky. Více jak 15 let pracovala s dětmi traumatizovanými domácím násilím v utajeném azylovém domě organizace ACORUS. Je členkou Výboru vlády pro prevenci domácího a genderově podmíněného násilí, členkou Českého institutu biosyntézy a České arteterapeutické asociace. O problematice dětí a domácího násilí publikuje a pravidelně přednáší.     

Budeme si povídat o násilí na dětech. I když se zdá jasné, o co jde, můžete přiblížit, co násilí na dětech znamená?

Násilí, tak jak mu rozumíme u nás v LOCICE, je čin, který druhému způsobí bolest nebo ponížení, či v něm vzbudí strach. Jeho cílem je to, aby dotyčný dělal to, co chceme my, a ne to, co by chtěl dělat on. Pokud si tuto definici přeložíme do dětského světa, velice často se to kryje s tresty. A to nejen fyzickými – děti jsou v České republice bohužel stále surově bity, dokonce i různými předměty, a podle výzkumů zhruba šedesát procent rodičů nepovažuje pohlavek nebo facku či plácnutí vůbec za fyzický trest. Tělesné tresty dětem způsobují nejen fyzickou bolest, ale především ponížení.

Stejně tak tomu je v oblasti psychického nebo emočního násilí na dětech. Děti někdy popisují, že jim tato forma trestání ubližuje ještě více než tělesné tresty. Když jim někdo říká, že nestojí za nic, neměly se narodit, když se budou takto chovat, skončí v dětském domově, jedná se o systematické dehonestování. Součástí tohoto způsobu trestání může být i citové vydírání. „Když se takto budeš chovat, maminka/tatínek umře, ublíží si…“ A to dětem také způsobuje citovou újmu a bolest. Dopady jsou podobné jako u tělesných trestů.

K tělesnému násilí patří i sexualizované násilí na dětech, o kterém se v České republice příliš nemluví. Dětem působí újmu i to, když jim někdo ničí věci, které mají rády. Někdy se u nás setkáme i s rodiči, kteří jsou schopni ublížit domácímu mazlíčkovi, kterého má dítě rádo, nebo se může mluvit i o násilí, které doma způsobuje toxickou atmosféru. Ne že by se dělo něco konkrétního, ale převládá tam strach a napětí, kdy se děti neustále bojí, co se bude dít.

Škála násilí je tedy velmi široká a je dobře, že o ní můžeme mluvit. Důležité je, abychom si jako společnost definovali, co násilí je a jak je můžeme poznat. A pak je v okamžiku, kdy víme, co násilí je, poměrně jednoduché změnit naše chování tak, aby se dětem vyrůstalo lépe.

Nedávný výzkum dětského psychologa Radka Ptáčka prokázal, že k násilí, tedy k tělesným trestům, se uchyluje zhruba třetina rodičů. Co tělesné tresty dítěti způsobují? Pomineme-li tedy fyzickou bolest…

Kromě fyzické bolesti většina dětí cítí ponížení a ztrácí důvěru ke svým rodičům. Je pro ně velmi matoucí, že někdo, ke komu se obracejí jako ke svému vzoru a kdo je má chránit a milovat, jim může způsobit bolest. Tahle základní ztráta důvěry má pak dopady na mnoha úrovních. Dnes již existuje řada metaanalýz, různých výzkumů, které jasně dokazují, že i když dítě zažívá něco, čemu se ve výzkumech říká běžné výchovné násilí, tedy že není týrané, ale zažívá časté tělesné tresty na úrovni facek, pohlavků a podobně, má to na jeho vývoj velmi negativní vliv. A to nejen v danou chvíli, tyto děti se například hůře učí, jsou mnohem agresivnější než vrstevníci, mnohem méně důvěřují autoritám, může se u nich v mnohem větší míře projevovat vzdor, daleko hůře se soustředí, bývají mnohem častěji nemocné a může se u nich projevit celá řada dalších obtíží.

Mohou fyzické tresty vést k psychickým obtížím v budoucnu?

Tělesné tresty mohou mít závažný dopad na budoucí vztahy, profesní úspěšnost a například také na zdraví. Na celém světě se provádějí ACE studie negativních neboli adverzních zážitků v dětství, kam zmíněné běžné výchovné násilí také patří. Tyto zážitky se sčítají. Když se například stane, že se rodiče rozvedou a dítě je k tomu navíc tělesně trestané, případně se tam vyskytují další nepříznivé okolnosti, může to mít negativní dopad na zdraví dítěte. Roste například riziko obezity, kardiovaskulárních chorob, rakoviny a v případě závažných událostí v dětství se u dotyčného snižuje i doba dožití.

Pokud děti ve své rodině zažívají násilí, výrazně se zvyšuje riziko, že se něčeho podobného budou na svých dětech dopouštět samy, nebo ho naopak budou ve zvýšené míře zažívat. To, jak děti vychováváme, má dopad nejen na jejich aktuální psychický stav a naše vztahy s nimi, ale také na jejich budoucnost.

Existují i svědci násilí. Kdo to může být?

Praxe i řada výzkumů dokládá, že dítěti ubližuje nejen to, že násilí zažívá samo na vlastní kůži, ale i když je svědkem násilí mezi blízkými lidmi. Může to být násilí mezi rodiči nebo sourozenci, ale může se jednat také o transgenerační násilí. Má to na ně podobný dopad jako psychické týrání, protože to pro ně opět znamená ztrátu základního bezpečí a ubližuje mu to podobně, jako když násilí zažívá samo.