Prokletá židle

Zástupce Oto Cicvárek mi v ředitelně přisunul koženkové křeslo a pravil: „Na týhle židli, Ervíne, každej zblbne!“


Není to ani týden, co jsem vyhrál konkurz na ředitele této základní školy, a už se mě zmocňují pochybnosti. Trknout mě mělo už to, že jsem byl u konkurzu jediný kandidát. Nebo že mi po vyhlášení výsledků školní inspektor Ošlava udělal mimoděk křížek na čelo. Anebo že moje ezotericky laděná předchůdkyně Valja Geprtová zanechala na ředitelském stole kromě klíčů od školy a tělocvičny i knihy Tři karmické naděje, Čtyři dohody, Pět Tibeťanů a Apokalypsa se blíží. 


A teď Cicvárek.


Sedl jsem si raději na stůl a dolil Cicvárkovi do sklenice whisky Teachers, kterou před chvílí vyndal ze skřínky s nápisem Rámcový vzdělávací program a otevřel na tykání. Pokynul jsem zástupci, aby pokračoval.


„Tak třeba Kalfus, hodnej chlap, vo to nic, přežil pět ministrů školství, evaluaci, inkluzi, šablony, klíčový kompetence i pamlskovou vyhlášku, ale když přišlo GDPR a on si představil, že by měl vyvolávat děti se slovy K tabuli půjde žák 0177MX45!, přeskočilo mu, zabarikádoval se ve školním skleníku, vykřikoval nesrozumitelný šifry, dokud ho neodvezli na urgentní příjem psychiatrický kliniky v Beřkovicích, kde pobývá dodnes,“ řekl Cicvárek a zhluboka se napil.


Placená zóna

Ervín Bedrníček