James Bond psychopat?

Lidé podobně jako buňky zjistili, že se zvětšením společenství zvyšují jeho obranné schopnosti, jeho efektivita a tím také jeho schopnost přežití.   Houf ale potřebuje někoho, kdo ho povede správným směrem. A odvaha je vlastnost, která přitahuje. Na vedoucí pozici se vždy usadí jedinec, který se nebojí. Jeho pot není cítit strachem, protože nevylučuje ve stresu jiné látky – zejména stresové hormony, které jsou zdrojem charakteristického pachu – než za běžného provozu. My to cítíme, přestože si to neuvědomujeme. Význam čichu pro sociální orientaci není dosud doceněn! Viz rčení o smrdutém kojotovi jako o pravém opaku hrdiny. Vždycky se ale najdou jedinci, kteří chtějí víc užitku pro sebe než pro kohokoliv jiného, ať to stojí, co to stojí, a jsou kvůli tomu schopni obcházet psaná i nepsaná pravidla daného společenství.

Jak je označeno dítě, které překračuje hranice? Jako neposlušné. Poslušnost, primárně řízená strachem, ať už ze ztráty lásky nejvýznamnějších osob, nebo z trestu, je základem výchovy k morálce, ale obecně k čemukoliv a nejobecněji ke stádní poslušnosti, ke které inklinují dvě třetiny našich spoluobčanů. K neposlušnosti je zapotřebí odvahy, kterážto vlastnost není každému dána. Odvaha může být získaná, nejlépe tak, že se jedinec naučí překonávat strach, nebo vrozená, což je případ psychopatů, kdy člověk strach neprožívá, protože mu k tomu chybí příslušný mozkový hardware.

Říká-li jedna ironická definice, že svědomí nám sice nezabrání hřešit, ale zabrání nám mít z hříchu plné potěšení, tohle rovněž není psychopatův problém. Ten naopak potřebuje neustále četná dobrodružství, čím riskantnější a dramatičtější, tím radostněji prožívaná.  Jeho absence strachu totiž vyžaduje k běžnému životu s všedními aktivitami velice silné koření, jinak se mu jeví jako mdlý. My všichni ve svém nastavení mezi nadrážděním a útlumem nevolíme aritmetický střed, ale tíhneme směrem ke dráždivějšímu konci, pro psychopata je ale tohle nastavení málo.  Potřebuje větší dávku a záleží na stupni agresivity a antisociálních charakteristik, jak tvrdé tyhle vzrušující postupy budou: od rychlých aut, sázek, sexuálních dobrodružství přes lehkou kriminalitu, v krajním případě dochází k vraždám. Na druhé straně to může být také náročná a dobře zvládnutá operace mozku, člověk zachráněný z hořícího domu, přistání na Měsíci nebo oblet Země v balonu. Alespoň to tvrdí Kevin Dutton, který je přesvědčen, že existují dobří psychopati, kteří mají ve svém zadání vlohy prosociální a altruistické, a že tyto vlohy uplatňují ve prospěch společnosti a ze své absence strachu těží to, že podávají roboticky bezchybný výkon v povoláních, která to potřebují, například jako záchranáři, piloti, badatelé, astronauti a v minulosti například světci, kteří tváří v tvář smrtelnému nebezpečí a předcházejícímu mučení zůstali pevně ve víře. Nebo James Bond…

Proto mají praví psychopati takové charisma, přestože nejsou vždy zločinci. Ale nemusejí být ani psychopati, když mají některé vlastnosti, které jsou potřeba k větší odvaze. Práce policisty, hasiče, vojáka či záchranáře vyžaduje „každodenní hrdinství s malým h“ a občas také hrdinství s velkým H. Christina Pattonová u nich nachází více odvážné dominance, vyhledávání vzrušení, altruismu, ochoty pomoci cizím lidem a kupodivu také značnou dávku antisociálního jednání. Antisociální se podle ní nedostává do opozice k altruismu. Jde patrně spíš než o jednání namířené proti jiným o chování překračující povolené hranice.

R. Honzák; F. Honzák: Čas psychopatů