Sebeobsluha, samostatnost a zodpovědnost

Dnešní děti dovedou některé věci opravdu nečekaně brzy. Ve dvou letech ovládají nejen rodiče, ale i dotykové displeje. Znám chlapce, který coby tříletý odkoukal otci heslo k počítači a nikým nepozorován na něm začal „pracovat“. Čtyřletá dívka si zase stáhla jakousi hru a nainstalovala ji na mámin telefon. Na druhou stranu tytéž děti zaostávají v základních dovednostech týkajících se sebeobsluhy.

Rozvoj dnešních dětí je v mnohém odlišný od toho, jak to bylo o generaci dříve. To se rodiče obvykle chlubili tím, jak brzy jejich děti odložily plenky, jak hezky mluví, dovedou se obléci, že už jedí lžící a už používají příbor. Dnes takové věci rodiče často neřeší. Trendem je naopak rozvoj specifických schopností našich dětí, často pod taktovkou odborníků: angličtina ve školce, kroužky jógy, tanečky, keramika, zpěv, různé sporty… Rodiče své ratolesti na tyto kroužky přihlašují, vodí či vozí, platí je a chlubí se tím, co už jejich děti dovedou. Zároveň však své děti často ještě stále oblékají a někdy i krmí.

Jako by sebeobsluha nebyla hodnota. Jako by bylo důležitější, že dítě dokáže časovat anglické sloveso být, než že se samostatně nají. Na tento posun často narážejí učitelky v mateřských školách:

– „Já učím přes třicet let, a to vám povím, že dnešní děti jsou mnohem méně samostatné, než když jsem začínala. To se i tříletí většinou sami oblékli, my občas dopomohly s knoflíky nebo tak, ale dneska… darmo mluvit!“ 

– „Řekla bych, že samostatnost předškoláků se posunula o víc než rok. Čtyřleťáci, kteří k nám letos nastupovali, mají kolikrát pořád problém vydržet ve školce bez maminky. A to už je listopad. Dřív nám tak dlouho neplakali ani tříletí.“

– „Podívejte, to je děs. Já abych půlku třídy učila používat lžíci! Ony je snad doteď krmily maminky.“

Děti dnes déle necháváme v plenách, do vyššího věku jim utíráme zadeček, čistíme či alespoň dočišťujeme zuby, zavazujeme tkaničky. Školákům pak připravujeme svačiny, kontrolujeme aktovky, pomáháme s domácími úkoly. Připomínáme, že do školy mají mít to a ono, a všude je doprovázíme.

Proč to děláme? Proč si to vlastně sami ztěžujeme? Proč se vzhledem ke svým dětem dobrovolně pasujeme do role osobních asistentů a posléze řidičů, skalních fanoušků, sponzorů a zprostředkovatelů komerčních služeb? Vypozorovala jsem tři důvody:

1) Můžeme si to dovolit. Dříve, když měla maminka dětí víc a k tomu domácnost bez myčky, sušičky, bez jednorázových plen a příkrmů v lahvičkách, nemohla si dovolit to, co dnešní máma jednoho či dvou dětí, notabene často s paní na úklid v zádech.

2) Společenská norma se posunula tímto směrem. Dvouleté dítě v plenách bývala ostuda a rodiče by se styděli, kdyby svého čtyřleťáka ráno ve školce ještě převlékali. Dnes není výjimkou, že pleny nosí i dítě tříleté a s oblékáním dopomáháme pětiletým. A zatímco dříve děti chodily do školy běžně samy už v první třídě, dnes je naopak běžné doprovázet či vozit čtvrťáky i děti starší. Někdy by pak rodiče i docela rádi vyslali dítě samotné, obávají se však, aby nebyli považováni za nezodpovědné.

3) Hodnota samostatnosti klesla. Respektive ji zastínily hodnoty jiné, zejména hodnoty specifických dovedností. Oceňujeme, když naše tříleté dítě umí barvy v angličtině, když čtyřleťák sčítá a pětiletý umí číst. Srdce nám plesá, jak krásně naše dítě zpívá, chlubíme se, jak mu jde tanec, co krásného na kroužku keramiky vytvořilo, že chodí na školu pro nadané… Ale že mu asistujeme při jídle či oblékání, že jsme to my, kdo mu ráno připravuje oblečení a svačinu, kdo vše připomíná a kdo ho do té úžasné školy vozí, neřešíme. 

4) Spěcháme. Dnešní doba je hektická, uspěchaná. Stále něco nestíháme a trpělivost již není ctností, jakou bývala. Rodiče děti často krmí a oblékají prostě proto, aby to bylo rychleji hotové, aby stihli kroužek, přišli do školky včas… 

5) Důraz na bezpečnost. Projevuje se zejména v tom, že své děti nenecháváme nikde samotné. Děti nechodí samy ani do školy, ani nakupovat, ani na hřiště. Party, které běhaly za humny, přežívají jen tu a tam na venkově. Když ovšem byly děti bez dozoru venku, trénovaly si mnoho schopností a dovedností právě z oblasti samostatnosti, sebeorganizace a zodpovědnosti: pohlídat si čas, neztratit se, najít si a udržet kamarády, dohodnout se s nimi, odhadnout své schopnosti a dbát o vlastní bezpečnost, pečovat o mladší děti z party…