Pekelná třída

Ředitel Kodejšek zkrabatil čelo a sykl na podřízeného, ať se neukvapuje. A celou sborovnu ubezpečil, že si záležitost 7. B vezme osobně na starosti. 

„Nejlépe bude vsadit na starého praktika,“ řekl si v duchu ředitel a povolal ze zaslouženého odpočinku penzistu Pejčocha, jenž strávil ve školství mnoho plodných let. Stařičký kantor se za pomocí hůlky vyhoupl na stupínek a vlídným hlasem vyprávěl žactvu, jak za jeho mladých let chodily děti do školy deset kilometrů pěšky. „V létě šlapaly bosky a v zimě v ponožkách,“ zdůraznil pamětník s tím, že penál si museli chudí žáci sami vyřezat z kůry borovice, když hajný nebyl doma. Zlotřilí sedmáci sice při výkladu nehlučeli, ale hospitující ředitel spokojen nebyl, neboť polovina žáků měla v uších sluchátka a druhá polovina spala na lavicích. A tak ředitel povolal do zbraně Drahomíru Šormovou, ženu ostrou jako čepel šavle.

Matikářka Šormová byla známa mimo jiné tím, že domácí úkoly vybírala od žáků už ráno v šatně, aby je nemohli během přestávek opsat. Do 7. B vstoupila svižným krokem kyrysara a na uvítanou udeřila o katedru Sbírkou úloh z matematiky od Františka Bělouna. Po chvilce se ukázalo, že dotyčný výukový evergreen užívá nejen na procvičování slovních úloh, ale i jako potěh, kterým masíruje zbloudilé dětské hlavy. Vzápětí se však kantorce Běloun hodil i jako štít, neboť se na ni od vzpurného žactva snesla sprška papírků, mandarinek a prošlých pribiňáků z akce Mléko do škol. Urputná Šormová se nevzdala a zaútočila svazkem klíčů, jež jako zázrakem prokličkovaly kolem hlav malých darebáků a s plesknutím dopadly na čelní pleš dohlížejícího ředitele Kodejška. Ani tento pokus o nápravu nebyl vyhodnocen jako úspěšný.

Další naději si ředitel vypůjčil z nedaleké alternativní školy Chaloupka lesní moudrosti doufaje, že zcela jiný přístup k pedagogice vnese do problematické třídy žádoucí harmonii. Aprobovaná facilitátorka mindfulness Ingrid Machulková ozdobila tabuli vonnými stromečky, jež vydechovaly do učebny aroma mechu, kapradí a zaječího trusu. Poté pustila ze svého iPodu soundtrack s troubením losího samce a beze slov začala hrát na katedře s figurkami dubánků divadýlko, jež se naučila na workshopu Dubánci proti kyberšikaně. Dozírajícího ředitele bohužel losí troubení natolik hibernovalo, že jej ze spánku vytrhlo až zvonění na přestávku. To už ovšem Ingrid Machulková ve třídě nebyla. Nejnovější příspěvek na jejím blogu nazvaný „Učení na základce jako druh sebepoškozování“ řediteli Kodejškovi napověděl, že ani pokus č. 3 nevyšel.

Další spasitelé se v 7. B střídali jako na běžícím pásu. Psycholožka Ženíšková vstoupila do učebny s krabičkou od sirek na nose a s ideou, že žáci si budou krabičku postupně předávat z nosu na nos, aby depersonalizovali své antagonistické vztahy a aktivní hrou obnovili kladné klima kolektivu. Nejdříve vyletěla ze dveří třídy krabička od sirek, pak psycholožka Ženíšková a za ní ještě ohořelá skripta Didaktické pojetí hry v občanské výchově. Z učebny se pak podle školníka ještě dlouho ozýval ďábelský chechtot a linul se pach spáleného papíru.

Úspěšný nebyl ani tělocvikář Renda Švehlík řečený Švihadlo, který měl za sebou dva semestry na vojenské akademii ve Vyškově. Pravda, po jeho vstupu do třídy nastalo hrobové ticho, které jen občas prořízl kantorův zvučný basa švih pádné pravice. Už o velké přestávce se však do školy dostavili dva právníci s předběžnou žalobou, které se René vyhnul jen úprkem do cizinecké legie v Burkina Fasu. 

Když zástupce Juha vešel druhého dne do sborovny, spatřil svého nadřízeného shrbeného nad počítačem. Letmým pohledem na monitor zjistil, že ředitel Kodejšek pátrá v nabídce dronů, jaký model by šel využít k bezpilotní pedagogice. Přišedším kolegům pak Kodejšek vylíčil své tristní pokusy sehnat do 7. B vhodného vyučujícího. Všichni přítomní odkývali, že poslední možností je opravdu dron. Jen praktikantka Radka Ubrová, jež byla ve škole na zaučení, tiše pronesla: „A nešlo by do té třídy poslat nějakého normálního učitele?“

Ředitel se zástupcem na sebe významně pohlédli. Bylo vidět, že poměrně usilovně o něčem přemýšlí.

Ředitel Kodejšek zkrabatil čelo a sykl na podřízeného, ať se neukvapuje. A celou sborovnu ubezpečil, že si záležitost 7. B vezme osobně na starosti. 

„Nejlépe bude vsadit na starého praktika,“ řekl si v duchu ředitel a povolal ze zaslouženého odpočinku penzistu Pejčocha, jenž strávil ve školství mnoho plodných let. Stařičký kantor se za pomocí hůlky vyhoupl na stupínek a vlídným hlasem vyprávěl žactvu, jak za jeho mladých let chodily děti do školy deset kilometrů pěšky. „V létě šlapaly bosky a v zimě v ponožkách,“ zdůraznil pamětník s tím, že penál si museli chudí žáci sami vyřezat z kůry borovice, když hajný nebyl doma. Zlotřilí sedmáci sice při výkladu nehlučeli, ale hospitující ředitel spokojen nebyl, neboť polovina žáků měla v uších sluchátka a druhá polovina spala na lavicích. A tak ředitel povolal do zbraně Drahomíru Šormovou, ženu ostrou jako čepel šavle.

Matikářka Šormová byla známa mimo jiné tím, že domácí úkoly vybírala od žáků už ráno v šatně, aby je nemohli během přestávek opsat. Do 7. B vstoupila svižným krokem kyrysara a na uvítanou udeřila o katedru Sbírkou úloh z matematiky od Františka Bělouna. Po chvilce se ukázalo, že dotyčný výukový evergreen užívá nejen na procvičování slovních úloh, ale i jako potěh, kterým masíruje zbloudilé dětské hlavy. Vzápětí se však kantorce Běloun hodil i jako štít, neboť se na ni od vzpurného žactva snesla sprška papírků, mandarinek a prošlých pribiňáků z akce Mléko do škol. Urputná Šormová se nevzdala a zaútočila svazkem klíčů, jež jako zázrakem prokličkovaly kolem hlav malých darebáků a s plesknutím dopadly na čelní pleš dohlížejícího ředitele Kodejška. Ani tento pokus o nápravu nebyl vyhodnocen jako úspěšný.

Další naději si ředitel vypůjčil z nedaleké alternativní školy Chaloupka lesní moudrosti doufaje, že zcela jiný přístup k pedagogice vnese do problematické třídy žádoucí harmonii. Aprobovaná facilitátorka mindfulness Ingrid Machulková ozdobila tabuli vonnými stromečky, jež vydechovaly do učebny aroma mechu, kapradí a zaječího trusu. Poté pustila ze svého iPodu soundtrack s troubením losího samce a beze slov začala hrát na katedře s figurkami dubánků divadýlko, jež se naučila na workshopu Dubánci proti kyberšikaně. Dozírajícího ředitele bohužel losí troubení natolik hibernovalo, že jej ze spánku vytrhlo až zvonění na přestávku. To už ovšem Ingrid Machulková ve třídě nebyla. Nejnovější příspěvek na jejím blogu nazvaný „Učení na základce jako druh sebepoškozování“ řediteli Kodejškovi napověděl, že ani pokus č. 3 nevyšel.

Další spasitelé se v 7. B střídali jako na běžícím pásu. Psycholožka Ženíšková vstoupila do učebny s krabičkou od sirek na nose a s ideou, že žáci si budou krabičku postupně předávat z nosu na nos, aby depersonalizovali své antagonistické vztahy a aktivní hrou obnovili kladné klima kolektivu. Nejdříve vyletěla ze dveří třídy krabička od sirek, pak psycholožka Ženíšková a za ní ještě ohořelá skripta Didaktické pojetí hry v občanské výchově. Z učebny se pak podle školníka ještě dlouho ozýval ďábelský chechtot a linul se pach spáleného papíru.

Úspěšný nebyl ani tělocvikář Renda Švehlík řečený Švihadlo, který měl za sebou dva semestry na vojenské akademii ve Vyškově. Pravda, po jeho vstupu do třídy nastalo hrobové ticho, které jen občas prořízl kantorův zvučný basa švih pádné pravice. Už o velké přestávce se však do školy dostavili dva právníci s předběžnou žalobou, které se René vyhnul jen úprkem do cizinecké legie v Burkina Fasu. 

Když zástupce Juha vešel druhého dne do sborovny, spatřil svého nadřízeného shrbeného nad počítačem. Letmým pohledem na monitor zjistil, že ředitel Kodejšek pátrá v nabídce dronů, jaký model by šel využít k bezpilotní pedagogice. Přišedším kolegům pak Kodejšek vylíčil své tristní pokusy sehnat do 7. B vhodného vyučujícího. Všichni přítomní odkývali, že poslední možností je opravdu dron. Jen praktikantka Radka Ubrová, jež byla ve škole na zaučení, tiše pronesla: „A nešlo by do té třídy poslat nějakého normálního učitele?“

Ředitel se zástupcem na sebe významně pohlédli. Bylo vidět, že poměrně usilovně o něčem přemýšlí.