Vybízíme děti, aby zlobily

Hudebně divadelní skupina Kašpárek v rohlíku existuje od roku 2007. Hlásí se k hnutí bejbypanku, jež propaguje společnou kvalitní zábavu dětí a dospělých. Jak říkají: „Když už chci trávit čas se svými dětmi, nemusím si tajně ublinkávat na dětské akci do mikrotenového pytlíku. Nechci trpět, chci se bavit!“ Frontmanem skupiny je bytost, která si říká prostě Kašpárek. Před nadcházejícím festivalem Mezi ploty, kde kapela vystoupí, jsme pozvali Kašpárka na kus řeči.

Býval jste v mládí pankáč?

Řekl bych, že jo, ale nevěděl jsem o tom. Choval jsem se tak, ale neříkal jsem si pankáč.


Vznikl Kašpárek v rohlíku jako opozice proti Dádě Patrasové, co pase písničky?

To se hodně říkalo, že je to boj proti žížale, ale není. Vzniklo to jinak. Zakladatel bejbypanku David Dvořák udělal kdysi v Českých Budějovicích kabaret Kašpárek v rohlíku. Když představení skončilo, bylo mu líto vyhodit rekvizity a písničky, a tak založil stejnojmennou kapelu. Taky se tehdy dohodl s výtvarníkem, který mě nakreslil. Nakreslil mě tlustého, takže takový musím být. A taky vymyslel naše molitanová číra. 


Filozofií je ale společná zábava dětí a dospělých.

Ano. Aby na koncert mohla jít celá rodina. Abych se bavil já, moje žena, moje děti, všichni. Jenom pro určitou část teenagerů jsme chvilku trapní. Ale když pomine puberta, začnou zase chodit. 


Jste jedna z mála punkových skupin, která propaguje rodinné hodnoty.

Tak pozor! Doufám, že o rodinných hodnotách nikde nahlas nekřičíme, že to skrýváme. Nejradši vybízíme děti k tomu, aby zlobily. Když totiž budou zlobit, rodiče pak poznají, kdy jsou hodní, a uvědomí si ten rozdíl. Rodinné hodnoty přímo nepropagujeme, ale chceme, abychom se všichni vyblbli a všechny to bavilo. A jestli to vede k rodinným hodnotám, je to jenom dobře. Ale nikdy jsem to neřekl, protože to by pankáč říkat neměl.


Placená zóna

Jan Nejedlý