Neznámý Mars, jenž je, jak známo, průsečíkem mnoha Marsů a rozhodně není tím konkrétním Marsem, za kterého jej všichni máte. Neznámá Venuše, jež je přesně tou Venuší, za kterou ji pokládáte. Oba si čtou nějaké ty Internety.
Mars: „Co maj furt všichni s tím otvíráním dveří? Se zbláznili?“
Venuše: „Cože?“
Mars: „Celej českej Internet řeší, jestli se teda maj ženskejm otvírat dveře a co se za tím skrývá. Prosím tě, vadí ti, když ti otevřu dveře? Normální slušnost, ne?“
Venuše (zamyšleně...): „No, víšjak... Jasně, že je normální, že když přijdeš ke dveřím první, otevřeš je a podržíš a nepraštíš po čumáku toho, kdo jde za tebou, ne? Ale na druhou stranu...“
Mars (číhavě?): „Ale?! Na jakou druhou stranu?“
Venuše: „Taky je to někdy trochu trapný, jak se to považuje za povinnost a nikdo neví přesně, co a jak.“
Mars: „???“
Venuše: „Hele, podívej, jsem jedna z mála ženskejch v kolektivu, že. Když jdeme ve skupině a najednou jsou v cestě dveře, často nastane děsivý drama. Občas se najde pár jedinců, co demonstrujou, jak jsou galantní a přeskočej ostatní - i kdyby je měli zabít - a otevřou mi teatrálně dveře. Někteří pak chtějí ještě pochválit. Pár chlapů naopak demonstruje rovnost, takže mi ty dveře pak narvou do ksichtu, abych nemohla mít feministický kecy a měla šanci bejt samostatná. A pak taky existujou chlapi - a myslím, že jich je většina - který prostě normálně přijdou ke dveřím, otevřou je a podaj tomu za sebou.“
Mars: „Hm, a co ti teda vadí?“
Placená zóna
Předplaťte si časopis a od dalšího vydání získáte neomezený přístup k článkům publikovaným od r. 2005 až do současnosti.