Co si myslíme o našem Já

Existuje něco jako „skutečné Já“? Ačkoliv fyziologicky něco jako naše skutečné Já změřit a popsat nedokážeme, hraje tento pomyslný střed naší osobnosti v našem životě a uvažování centrální roli.

Nemůžeme přestat přemýšlet o tom, kdo vlastně jsme. Naše přemýšlení o sobě zrcadlí naše uvažování o světě, který musíme nějakým způsobem interpretovat. To je výsledek, ke kterému došli autoři osmi různých studií. Všichni účastníci studií bez výjimky vycházeli z toho, že mají skutečné Já. To se podle nich projevuje tak, že jsme jako lidé nezaměnitelní a stabilní v čase. Všichni také předpokládali, že toto skutečné Já bude i v budoucnu stejné a bude je v rozdílných situacích ovlivňovat stejným způsobem. Tento způsob uvažování je údajně výsledkem našeho sklonu vysvětlovat si svět. Považujeme-li sami sebe za jedinečné, předpokládáme i o světě „tam venku,“ že je jedinečný, vysvětlují psychologové. Proto i u ostatních lidí předpokládáme, že mají skutečné Já. Takováto představa o skutečném Já podle autorů existuje i v jiných kulturách, které jsou méně individualistické.

-red-